Ukrajina

Ukrajina Zdroj: ČTK

VILIAM BUCHERT: Mejdan, pardon Majdan, pokračuje. Jen ho teď na Ukrajině dělá někdo jiný

Když se podíváte na maskované ozbrojence, na barikády z pneumatik, podomácku vyrobené zbraně a metody, jejichž pomocí postupují proruské skupiny v posledních dnech na východě Ukrajiny, něco to připomíná. Hnutí, které v Kyjevě nedávno položilo na lopatky neschopného exprezidenta Viktora Janukovyče. Jenže teď se karta obrátila.

Zatímco v Kyjevě a na západě země se bojovalo od loňského listopadu proti proruské zkorumpované vládě, tak v současnosti se na východě bojuje proti proukrajinské vládě, kolem níž se také točí nejrůznější oligarchové a podivné podnikatelské skupiny.

Kyjevská vláda postupuje proti separatistům hodně opatrně, protože nechce vyvolat větší ozbrojený konflikt, který by Rusko mohlo zneužít k nějakému vojenskému zásahu. Podmínkou nastolení pořádku ale je, že proruské síly budou poraženy a opustí všechny budovy, jež okupují. Jenže ani to situaci do budoucna nevyřeší.

Problém doma, problém za hranicí

Na Ukrajině se totiž nakumulovalo tolik obrovských problémů, že jejich vyřešení by bylo i nad schopnosti Boží.

Prvním je, že vztahy s Ruskem budou dlouhodobě napjaté a mohou vyústit jak v ozbrojený konflikt, tak v hospodářskou válku, jež Ukrajinu vážně poškodí. Moskva si dovoluje směrem ke Kyjevu stále více a poslední tvrzení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, že posilování ukrajinské armády a bezpečnostních složek na východě země je „porušováním mezinárodních norem“, zní absurdně. Zejména s ohledem na to, že Rusko anektovalo ukrajinský Krym. Navíc hrozba, že moskevská vláda přestane dodávat Ukrajině plyn, se může rychle naplnit. Omezení dalších obchodních styků také více poškodí Ukrajinu než Rusko.

Evropská unie a USA hledí na vše s velkým znepokojením, ale jejich možnosti jsou omezené. Razantní vojenskou akci, pro kterou se vyslovil prezident Miloš Zeman, nikdo neposvětí. Dostatek peněz na pomoc Ukrajině Západ nemá a nedá. Ostatně se ani neví, kdo bude skládat po květnových volbách vládu, takže všichni vyčkávají.

Touhu části obyvatel na východě státu, kteří chtějí připojení k Rusku, či alespoň federální uspořádání, nikdo nezmění a nikdo neovlivní. Vyřešit se nedá ničím jiným než ústupky, jež udělá Kyjev. Uplatnění síly je nutné pro nastolení normálního chodu země, ale představa, že Ukrajinci okupují část svého území, je také z říše sci-fi. Nabídka smíru bude naopak představovat postupné odcizování a budoucí možné odtržení některých regionů od Ukrajiny. Je to paradoxní, ale žádné dobré a všem vyhovující řešení dnes neexistuje.

Zvláštní na celé situaci je, že se tomu vlastně někdo v našich končinách diví. Ukrajinci uvažují přece jinak než my a to je ten problém. Jejich země do Evropské unie rozhodně nepatří (alespoň pro dalších 10–15 let) a musí si vyřešit sama, kam vlastně chce. Jinak se budou scény, jež připomínají někdy Majdan, ale bohužel někdy spíše divoký mejdan, řešit donekonečna.