nahoru

JAN JANDOUREK: Nejhorší je chtít, aby nás lidé měli rádi

Jan Jandourek10. dubna 2014 • 10:00
Jiří Paroubek
Jiří Paroubek
• foto: 
profimedia.cz
Doba není dobrá, ale politici mají být o něco lepší. Nebo dopadneme jako kdysi. Blbě.

Valtr Komárek kdysi rozebíral osobnost Jiřího Paroubka a charakterizoval ho jako člověka, který chce, aby ho lidé měli rádi. Tomu pak přizpůsobuje všechno. A v tom je právě klíčový problém, který mají politici a novináři a další baviči, totiž že chtějí lásku. Jenže láska je věcí dobrovolnou a koupit se dá jen spolupráce.

V nejlepším případě se dá koupit vztah, ale nemívá to vždycky lichotivé názvy. Prostituce má ovšem tu výhodu, že jde o jasně definovanou transakci, když necháme stranou otázku organizovaného zločinu a vydírání a zneužívání mladistvých. Čirá prostituce bez těchto východních zločineckých manýrů je ale poctivá směna. (Poctivá neznamená morální. I nájemnému vrahovi je třeba zaplatit, protože odvedl svou práci, byť morálně zavrženíhodnou. Je to poctivé, ale nemorální.)

Politici (a novináři) by chtěli, aby je lidé měli rádi. Novinář má výhodu v tom, že je takzvaně nikým nevolený, což je ve skutečnosti plus, protože mu do nikoho nic není a může si myslet a říkat, co chce. Občas internetový lid vznese dotaz, „v čím žoldu pracujete“, na což se dá odpovědět jen to, že po tom nikomu nic není. Politik je na tom ale hůř, musí být oblíben a lidé ho mají mít rádi, aspoň tak trochu. Jenže to se nedá zařídit. Obliba se kupuje a je třeba se nabízet a podbízet a prodávat, čímž se z člověka stává „nečlověk“, protože ocáskem kvůli lásce vrtí jen pejsek.

Jak ukazují průzkumy veřejného mínění, lidé nejvíce pohrdají těmi osobnostmi, které si volí. Proto mají vždycky tak mizernou oblibu Sněmovna a Senát. Zato armáda a rozhlas se těší oblibě vysoké, byť do těchto institucí lidé nemohou mluvit vůbec a ještě si je platí.

Politici by si ale s oblibou a láskou neměli dělat velkou starost, protože je to cesta do zkázy. Prakticky všichni „nejoblíbenější“ skončili v temné jámě zapomnění. Je totiž rozdíl mezi státníkem a politikem. Státník myslí na generaci, politik na několik příštích měsíců. Nemůžeme samozřejmě chtít, aby se nám urodilo několik desítek státníků najednou. Po instalatérech taky nikdo nechce, aby běžně stavěli římské akvadukty nebo suezský kanál.

Když ale přijde krize, potřebujeme alespoň jednoho státníka. Od dob Havla tu nikoho nemáme, jen trpaslíky. Jsme na tom jako v roce 1938, trpaslíci, jeden vedle druhého. Doufejme, že doba bude lepší než otcové lidu.



Klíčová slova: reflex, politika



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,980
22,280
28,980
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře