Po svržení prezidenta Viktora Janukovyče a nastolení více „evropské“ vlády v Kyjevě se opět EU zaobírá myšlenkou, že by mohla s Ukrajinou podepsat alespoň politickou část asociační dohody. Zásadní otázka ale zní jinak: Skutečně by z toho měly členské státy Evropské unie nějaký prospěch?
Jistě, proti rozpínavosti a odpornému chování Moskvy je potřeba proti ruskému medvědovi „něco“ postavit. Ale proč by to „něco“ měla být budoucí Ukrajina v Evropské unii? Tato velká a strategicky důležitá země je typickým příkladem geografického bodu, který by neměl směřovat ani na Východ, ani na Západ. Přinese jí to jenom další revoluce, neštěstí a možný rozpad, jenž bude v porovnání s ruskou anexí Krymu bolet daleko více a bude mít obrovské ekonomické dopady.
Prosperovat může tato země nejlépe, když bude úzce a dobře spolupracovat jak s Ruskem, tak s EU. Ostatně Česká republika je dávno příkladem země, jak by to mělo vypadat. Pracují u nás statisíce mužů a žen z Ukrajiny a žádné problémy s nimi nejsou. Spíše naopak. Pokud si budeme více vážit jejich práce a zabezpečíme, aby byli i Ukrajinci pořádně sociálně a zdravotně pojištěni (a to nejsou!) a ministr financí Andrej Babiš je zdaní, jak má, tak to bude ta největší pomoc, kterou můžeme této zemi i sami sobě v tomto případě dát. Ukrajinci potřebují práci, ne nesmyslné vágní politické sliby ze všech stran. Sama Ukrajina by se pak místo nekonečných politických půtek měla více snažit o větší zahraniční investice (od Číny až po USA), disponuje totiž velkou, levnou a pořád poměrně kvalifikovanou pracovní silou.
Trhat Ukrajinu na kusy kvůli polibkům s Bruselem je věc, jež nedává vůbec žádný ekonomický smysl. Navíc Evropská unie a ani USA nechtějí otevřeně přiznat jednu zásadní věc – na finanční pomoc Ukrajině nemají v současnosti dostatek peněz a ani nejsou ochotny dát tolik, kolik tato země potřebuje. Klid a budoucí prosperitu získá Ukrajina tedy pouze tehdy, když se na tom s Kyjevem domluví najednou EU, Rusko, USA a Mezinárodní měnový fond. Ani Východ, ani Západ bez toho druhého situaci nevyřeší. Pokud ale chtějí mít politici dnes proti sobě postavených bloků mezi sebou tragickou zónu neklidu, tak ať se dál o Ukrajinu handrkují. Bohužel trpět u toho budou (což už se léta děje) samotní Ukrajinci, bez ohledu na to, zda mluví ukrajinsky, či rusky, zda žijí ve Lvově, Kyjevě, či v Donecku, zda jsou nacionalisté, či komunisté.
Ukrajinu v Evropské unii nepotřebujeme, ale potřebujeme tuto zemi stabilní a pokud možno hospodářsky prosperující. Nic takového se však nestane, pokud si u toho budou Brusel a Moskva navzájem trhat ruce.
