Kdyby existovala soutěž o nejbanálnější mord roku, určitě by ji vyhrála vražda Romana Housky z 19. listopadu loňského roku. Minulý týden totiž policisté zadrželi vraha, který se sám přiznal. Místo radostného halali je však spíše namístě rozpačité pokašlávání. Policie nám totiž spolu s hlavním podezřelým naservírovala dost nejapnou verzi celého příběhu.
Není divu, že oficiální verzi nezkousli ani Houskovi nejbližší. Enfant terrible sociálních demokratů, donedávna ještě ministryně spravedlnosti Marie Benešová se už nechala slyšet, že si vyšetřování pěkně pohlídá. Vzhledem k tomu, že její advokátní kancelář zastupovala Ústecký kraj, kdy mu vládla Houskova družka, ví určitě své.
Oficiální příběh zní tak, že jistý, sedmatřicetiletý chasník z desítky kilometrů vzdálených Teplic se jen tak bezcílně poflakuje za večerního kuropění, v čase, v němž by jeden psa nevyhnal, s pistolí a paralyzérem brouzdá chomutovskou vilovou periférií a přilehlým lesem, zabloudí do slepé ulice, kde údajně hledá práci, a tam se na něj osopí místní profláklá mafiánská celebrita, která tam jako na potvoru bydlí, a která v onen pochmurný, deštivý čas nemá nic jiného na práci, než se romanticky courat kolem chalupy.
Kontakt skončí hádkou, krátkou potyčkou a střelbou. „Vražda z afektu“ pak končí tak, že náhodný vrah je ještě tolik při smyslech, že svou oběť něžně přikryje dekou, prošacuje celý barák, protože jako na potvoru je Houskova družka Jana Vaňhová (shodou okolností ještě nedávná krajská hejtmanka) zrovna na městském zastupitelstvu, pak klidně sedne do automobilu a odjede.
Kdyby se nejednalo konkrétně o Romana Housku, jednoho z politiků širšího vedení ČSSD, dalo by se nad touto verzí mávnout rukou. Jenže Houska nebyl žádné ořezávátko, ale patřil k bossům místního politicko podnikatelského polosvěta. Bez něj by si v Chomutově, který i díky němu získal nálepku české Palermo, slovy Jiřího Paroubka, nikdo neumyl ani ruce. Motivů ke vraždě by se v jeho případě našlo více. Podle několika nezávislých zdrojů se totiž Houska chlubil tím, že má kompromitující materiály na vlivné lidi z politiky a byznysu v Ústeckém kraji. Ostatně znalci místního polosvěta mu dávali pouze dvě možnosti – buď kriminál, nebo smrt. Nakonec se stalo to druhé.
Houskův životopis byl skutečně barvitý. Hned po listopadu 1989 byl policií podezírán z provozování sítě nevěstinců na severu Čech. Jeho tehdejší společník byl za kuplířství dokonce odsouzen. Byl i v minulosti obžalován z toho, že měl v 90. letech vydírat a vyhrožovat podnikatelům, kteří se účastnili dražeb budov, jež chtěl získat pro sebe. Protože se stíhání příliš vleklo, krajský soud je v roce 2005 zastavil.
Za „neodsouzeného vyděrače“ jej téhož roku označil jeho spolustraník Jan Piegl, který poukazoval na nejasný způsob, jakým Houska zbohatl v roce 1997 na prodeji pozemků pro chomutovský hypermarket Globus, a obvinil ho z rozkrádání krajského rozpočtu. Houska tehdy na Pieglovi vysoudil omluvu.
Zřejmě nejznámější případ Houskovy „kariéry“ se odehrál v roce 2003, kdy najel autem na chomutovského strážníka. Soud v Chomutově ho za to původně potrestal roční podmínkou, odvolací krajský soud ale rozsudek zrušil s tím, že šlo jen o přestupek. Ani za ten ale nebyl Houska potrestán. Chomutovský magistrát, který případ projednával, kauzu v roční zákonné lhůtě nevyřešil, a přestupek tak zůstal promlčený.
Houska čelil i podezření z úplatkářství. Podnikatel Jan Šámal z Bíliny v roce 2007 obvinil Housku z toho, že po něm chtěl úplatek 250 000 korun za to, že mu zajistí vítězství v konkurzu na provozování parkovišť v centru Chomutova. Do budovy chomutovského magistrátu tehdy vtrhli kriminalisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a odnesli si dokumenty k zakázce. Nikdo ale nebyl obviněn. Houska žádost o úplatek popřel.
Vedle možného vydírání a spolupráce s policií, které se nabízejí, existuje ještě druhá možnost, proč k vraždě došlo. Houska s Vaňhovou si žili na vysoké noze, a s jejich jmény byly spojovány i některé problematické dotace a veřejné zakázky v severních Čechách. Jenže zpřísněné kontroly spolu s policejními šťárami nakonec vedly k vyschnutí tohoto penězovodu. Navíc byly krátce před vraždou zatčeny či dokonce odsouzeny osoby z vedení kraje a regionálního operačního programu, které Houska do funkcí instaloval. Houska tak mohl někomu dlužit a nabyl schopen dostát svým závazkům. A to se v mafii neodpouští.
Všechny uvedené verze a naznačené motivy jsou logičtější, než pohádka o náhodném vrahovi. Co mu například bránilo, aby se ihned po činu přiznal a vše nahrál například na nutnou sebeobranu? Nelze se ubránit dojmu, že pachatel byl pouze nastrčený bílý kůň, který si za kulatou sumičku odsedí pár let, a bude mít vystaráno. O případných skutečných pachatelích se pak již nedozvíme. Obdobně zřejmě uvažuje i Houskova osobní přítelkyně Benešová, která se do celé kauzy nyní vložila.
