Tomio Okamura není ani prvním, ani posledním politickým podnikatelem, který se u nás objevil. Vůdce Úsvitu přímé demokracie si nejenom vystačí sám v televizi (pořád slyšíme ty samé věty, které opakuje bez ohledu na položenou otázku), ale i ve své populistické straně. Jak v sobotu napsal deník Právo, má jeho Úsvit pouze devět členů.
Okamura samozřejmě dobře ví, že i politikou se dá dobře živit, pokud ovládáte stranu, která dosáhne pravidelně na státní příspěvky. Jen k tomu nesmíte pustit žádné jiné lidi, musí vás být málo a nejlepší je, když o všem rozhodnete nakonec sám. Jana Bobošíková by mohla vyprávět.
Vůdce Úsvitu tvrdí, že se ale tímto způsobem brání tomu, aby mu někdo „stranu rozvracel“. Ano, je to jeho dítě a vlastně si s ním může dělat, co chce. Jenže Okamura absolutně nepochopil, že dlouhodobě tudy cesta nevede. Pardon vede, ale do politického údolí smrti.
Pokud by chtěl mít Úsvit někdy nějaký koaliční potenciál (na jakékoli úrovni) nemůže o všem rozhodovat Tomio Okamura. Vůdcovské strany mají navíc tendenci podporovat svého šéfa (šéfku) i v případě, že se rozhodl velmi špatně. Chybí v tom přímá demokracie, po které Okamura tolik volá. Velkým problémem bývá i to, že ve stranách se sdružují lidé z různých oborů lidské činnosti, kteří jsou pak v případě toho, že strana výrazně uspěje ve volbách, připraveni zastávat různé funkce (něco podobného zatím nemá vybudovaného ani Andrej Babiš a hnutí ANO).
Okamuru ale zatím nic podobného nezajímá, protože dokázal okouzlit především sám sebe. Malé vystřízlivění pro něj nastane ve volbách do Evropského parlamentu a v podzimních volbách do zastupitelstva obcí a Prahy. Pak možná konečně pochopí, že devět členů je nic. Velké nic.
