Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek nám sdělil, že Evropská unie má v zásobě ještě daleko silnější páky, aby zatlačila na Vladimira Putina v případě Ukrajiny a Krymu. Jistě, má, ale jejich použití by znamenalo naprostou pohromu pro Ukrajinu, protože ta je s Ruskem ekonomicky provázána daleko více než s EU.
Nejdříve si řekněme, že postup Ruska v případě Krymu a tlaku na Ukrajinu je naprosto neakceptovatelný a svědčí o tom, že Putinovi se nedalo a nedá věřit. Ovšem silácké řeči evropských (včetně některých českých) i amerických politiků Ukrajině nepomohou. Spíše naopak. Pokud tedy není záměrem, aby se Ukrajina, která má už teď obrovské hospodářské potíže, dostala až na pokraj bankrotu.
Podívejme se, jaké trumfy v případě obchodu a byznysu Putin drží v rukou.
Větší bere
Kolem 60 procent ukrajinského exportu míří do postsovětského prostoru, zejména do Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Jen do samotného Ruska míří čtvrtina ukrajinského exportu a import z největší země světa představuje přes 32 procent (tyto kompletní údaje jsou za rok 2012). V podstatě stejný vývoz a dovoz má Kyjev i s 28 zeměmi Evropské unie. Jenže to, co míří do Ruska, je samozřejmě v EU mnohdy neprodejné, je to naprosto jiná struktura zboží. V případě, že by Rusko pod tlakem uvalilo sankce na Ukrajinu (už hrozí tím, že zastaví dodávky plynu) či s ní dramaticky omezilo obchod, by byla katastrofa, protože alternativa neexistuje.
Navíc, a to není v případě Ukrajiny nepodstatné, kolem 40 procent ukrajinského HDP tvoří takzvaná šedá ekonomika. Každému je jasné, že i to se někdy spíše dotýká Ruska a ne zemí EU.
Rusko má s Ukrajinou otevřenou hranici a tamní podnikatelé, firmy i občané těží z bezcelného prodeje svých výrobků (často nepříliš kvalitních). Tato dohoda byla podepsána v roce 2011. Jak by chtěla možný výpadek (v případě že Moskva smlouvu přehodnotí) tohoto obchodu EU nahradit? Nic takového není v současnosti možné.
Ukrajinský byznys, například metarulgie a strojírenství, které mají základny na proruském východě země, jsou tradičně a velmi silně orientovány na Rusko. Kam jinam by ostatně měly být zaměřeny? Propojení pochází ještě z dob Sovětského svazu a rozpad impéria na tom moc nezměnil. Kdo by nahradil ztráty, pokud tento byznys začne skomírat? Evropa? Amerika? To těžko. Možné by to bylo za předpokladu, že chce někdo ze Západu investovat desítky, možná stovky, miliard euro do Ukrajiny bez toho, že by si byl jistý návratem investice. A nikdo takový se nikde nenachází.
Zase ten plyn
Nakonec je zde otázka dodávek plynu z Ruska. Přestože ukrajinská vláda naznačuje, že by bylo možné dodávky diverzifikovat, ve skutečnosti rychlá alternativa k ruskému plynu neexistuje. Přitom právě ropa a plyn nejvíce zatěžují ukrajinský rozpočet a podílejí se na růstu dluhů. Nesmíme zapomínat ani na to, že hutní závody na východě státu jsou silně závislé právě na ruském plynu. Jeho zastavení by představovalo další obrovské ekonomické nesnáze a ztrátu trhů.
Vzhledem k ekonomické propojenosti Ukrajiny a Ruska dochází i k vzájemné velké migraci obyvatel. Hovoří se až o několika milionech lidí za rok.Můžeme různá čísla hodnotit z různých pohledů a stran, ale zatímco Rusko by v případě ekonomické války s Ukrajinou hodně utrpělo, tak Ukrajina samotná by dlouze a silně krvácela.
Dohoda bude, ale jaká?
Na místě je proto samozřejmě dohoda, jenže podmínky si od začátku diktuje Vladimír Putin. On to dobře ví, a proto nechá „dojet“ akci Krym. Až pak se začne domlouvat.
Ukrajinci trpí určitým komplexem méněcennosti vůči svému většímu sousedovi a proto podvědomě a upřímně doufají, že bližší propojení s Evropskou unii by vedlo ke zlepšení jejich postavení. Možná by to byla i pravda, pokud by se jednalo o dlouhodobý poklidný proces a pokud by se v té souvislosti nepočítalo s vyšachování Ruska, které to i tak nedovolí.
