Přestože Rusko - ergo Putin - dělá v posledních dnech zcela zavrženíhodné kroky, nesmíme zapomínat na to, že většina Rusů není Putin. Nepřijatelná agrese ruské armády na Krymu by se neměla stát záminkou pro rusofobii.
Pokud je něco na místě, tak je to fobie z Putina, či ještě přesněji - fobie z nějaké formy samoděržaví, které se v nejrůznějších historických podobách v Rusku praktikuje již řadu století. Přesto - díky naší historické zkušenosti - bychom neměli zapomínat, že Putin není až zas tak úplně typický a průměrný Rus.
Mám za sousedy - po romských vedlebydlících, kteří naštěstí odešli - Rusy. Přesněji Rusky. A když je potkám na chodbě, není to střet dvou kultur, ale setkání dvou civilizovaných jedinců stejného kulturního okruhu. Totiž já dámu pozdravím (jsem sice starší, ale muž) a usměju se, ona se stejným úsměvem odpoví, a když jí podržím dveře, chápe, co dělám. Přestože i mezi mými ruskými přáteli jsou lidé s trochou velmocenského komplexu (podobně jako u mých známých Američanů nebo Číňanů), tak to jsou lidé, kteří nám jsou sociokulturně velmi blízcí, je mezi nimi většina příčetných jedinců, a z toho, že žijí v zemi, kde je to s demokracií historicky opravdu slabé, nemají moc radost. Nelíbí se jim, že prostý lid historicky nemá v Rusku do ničeho co mluvit. Vždyť jediné demokratické období Ruska za posledních pět set let proběhlo za Borise Jelcina v devadesátých letech, a pak už nastoupil jen další z dlouhé řady carů, později předsedů Komunistické strany Sovětského svazu.
S SSSR máme otřesné historické zkušenosti, zahraniční politika Ruska po rozpadu Sovětského svazu vzbuzuje často strach a rozpaky, ale současný konflikt není jako konflikt s islámským terorismem. Není to konflikt běžných občanů proti nám, není to válka „Rusů proti Ukrajině, rozuměj Západu“, ale je to konflikt Putina se Západem. Rusové jsou lidé, kteří jsou nám - byť to dnes není v módě říkat - sociokulturně velmi blízcí, a ruská kultura je nedocenitelná. Za invazi na Ukrajinu nemůžou Rusové, ale Putin.
