Když představitelé komunistické strany již poněkolikáté otevřeli téma zrušení takzvaného lustračního zákona, argumentovali potřebou zbavit se překonané, diskriminační právní normy, která prý nepatří do právního řádu demokratického státu. Nemají pravdu.
Je dnes lustrační zákon opravdu nepotřebný či diskriminační? A co by jeho zrušení znamenalo? Lustrační zákon chránil a chrání v personální oblasti špičky veřejné správy a zčásti i hospodářské sféry před nositeli nedemokratické totalitní minulosti. Pokud stanoví některé podmínky ke jmenování či ustanovování do vybraných veřejných funkcí, nelze to nazvat diskriminací. To bychom za diskriminaci museli považovat i další kritéria, například vzdělání, zdravotní stav či bezpečnostní prověrku. Jde o normu hodnotovou.
Zákon stanovuje kategorie osob, funkcí z hierarchie bývalého komunistického totalitního režimu, které považuje za neslučitelné s funkcemi v novém demokratickém ústavním zřízení. Chceme opravdu umožnit bývalé komunistické politické nomenklatuře, příslušníkům tajné policie a Lidových milicí, marx-leninskému politickému aparátu, členům prověrkových komisí, či studentům či absolventům kurzů sovětských bezpečnostních škol návrat do vysokých řídících funkcí?
Nemáme se ani ptát, jak se osobně vyrovnali se svým působením v komunistickém režimu, případně se svými zločiny? Nakolik jsou dnes loajálními občany České republiky?
Lustrační zákon je zákon preventivní, postavený na čestném prohlášení občana jmenovaného či ustanovovaného do příslušné funkce. Pouze při vydávání lustračních osvědčení ministerstvo vnitra ověřuje v evidenčních podkladech (personálních i operativních), zda žadatel nebyl příslušníkem Státní bezpečnosti či tajným spolupracovníkem.
A zde má občan vedený bývalou komunistickou tajnou policií v kategorii agenturní spolupráce pochopitelně možnost se soudně bránit a případně dosáhnout rozsudku o „neoprávněnosti evidence“ (několik set takových rozsudků již padlo). Není však nic známo o tom, že by soud o bývalém vysokém komunistickém představiteli rozhodl, že byl neoprávněně veden jako člen KSČ, nebo příslušníkovi bývalé tajné policie potvrdil, že nebyl ve služebním poměru u Státní bezpečnosti.
Jde v převážné míře o politické funkcionáře komunistického režimu, nositele komunistické zločinné ideologie a konkrétní vykonavatele jeho zločinné praxe z mocenských struktur. Pokud by tento zákon nebyl z určité části postaven na evidenčních podkladech ministerstva vnitra (a Archivu bezpečnostních složek), nebyli bychom ani schopni identifikovat žádného příslušníka komunistické tajné policie.
Pokud by došlo ke zrušení lustračního zákona, mohly by se osoby výše jmenované dostat do vysokých funkcí ve veřejné správě, včetně Kanceláře prezidenta republiky, úřadu vlády, ministerstev, České národní banky, Akademie věd, vysokých škol, veřejnoprávních médií, justice, policie, zpravodajských služeb, armády, různých státních organizaci, státních akciových společností (například ČEZ).
Je naše společnost zralá na toto gesto? Nebyl by to políček všem československým obětem komunistického režimu?
Ambicí komunistů je relativizace našeho pětadvacetiletého demokratického vývoje a snaha o zvrácení politické prohry z konce roku 1989. To skutečně nemůžeme připustit.
