Tahle vláda je zatím jediná možnost, jak se zbavit naftalínových postkomunistických panáků bez důvěry premiéra Rusnoka, které nám nainstaloval prezident Zeman.
Rýsuje se nová vláda a je jasné, že s ní nikdo nebude spokojený. Socialisté jsou v rozkladu, lidovci riskují, protože jsou „zase při tom“ a neví se, co to bude, Babišova strana má za vůdce člověka, který nevyvrátil podezření ze spolupráce se Státní bezpečností. I kdyby ho vyvrátil, pořád tady jaksi zůstává odér normalizačního dítka, které cucalo z prsu komoušských výhod, zatímco jiní utřeli, protože nebyli příslušníky těch správných normalizačních rudých šlechtických rodů. To znamenalo mimo jiné studovat třeba na Západě, jazyky se naučit, nabrat ty správné kontakty, takže jak se doba změnila, hupky dupky se přeškolit z perestrojkového komunisty na kapitalistu a přesunout se do ekonomické sféry a dělat tam nepostradatelného odborníka.
Problém s naší politikou je, že nemůžeme nic moc dělat. Těžko si totiž představit, že by mohla vzniknout nějaká lepší vláda a je úplně jedno, jestli je tahle vznikající mizerná, polodobrá, dobrá. Další kombinace znamenají jen připustit k moci komunisty a Okamuru. V čem by pak mělo spočívat to zlepšení, jaksi není jasné.
Původní možné řešení, tedy udělat vládu v čele s paní Němcovou a počkat do termínu řádných voleb, zmařil prezident Zeman. Impotentní pravice mu to příliš snadno umožnila. Zůstalo nám, jako vždycky, jen menší zlo. Útěchou může být jen to, že menší zlo je lepší než větší zlo. Máme před sebou klasickou Leninovu otázku z roku 1901: „Co dělat?“ Teď tedy budeme dělat vládu: Středolevicovo-populisticko-mírně neprůhlednou. Ale jak jinak. Zatím je to jediná možnost, jak se zbavit těch naftalínových postkomunistických panáků bez důvěry premiéra Rusnoka, které nám nainstaloval prezident Zeman. V březnu už snad ale bude místo pro pana Rusnoka v bankovní radě ČNB, tak se třeba česká politika o tři milimetry pohne.
