Církevní restituce postavily proti sobě dvě nejsilnější levicové strany. Komunisté se pustili do ČSSD za to, že couvá z předvolebních slibů, že všemi silami zabrání výplatě miliard církvím.
Na levici nastal problém. Sobotkova sociální demokracie pochopila, že s církevními restitucemi už nehne. Zástupci ČSSD jednají o možné revizi restitucí se svými koaličními partnery i s církvemi. Socialisté už ale realisticky seznali, že s tím nic nenadělají. Pokud nebudou s něčím souhlasit církve a židovské obce, má jakákoliv vláda smůlu.
„S rozsahem restitucí lze cokoli udělat pouze na základě dohody s církvemi. Protože zejména v té finanční části již byly podepsány smlouvy podle sice mizerného, nespravedlivého a neslušného zákona, ale byly podepsány a platí,“ řekl pro deník Právo stínový ministr spravedlnosti a senátor Jiří Dienstbier. Nechme stranou, proč by ten zákon měl být neslušný a jestli by byl slušnější ten, který by vycházel z názoru tehdy menšinové levice. Soustřeďme se jen na fakta.
Smlouvy totiž obsahují větu, že „závazek vyplatit finanční náhradu nemůže bez dohody smluvních stran zaniknout jinak než splněním“, což je formulace ze zákona.
Podle Dienstbiera tak nová vláda může jen pohlídat, aby nedocházelo k excesům a nebylo v naturální části restitucí vydáváno i to, na co nárok není, jde prolomení hranice 25. února 1948.
Komunisté to ale vidí jinak. Podle jejich šéfa a někdejšího práskače placeného totalitní komunistickou Státní bezpečností a místopředsedy Sněmovny Vojtěcha Filipa se vláda nepřípustně zbavila práva zasahovat do smluv uzavřených na základě zákona.
„Jsem přesvědčen, že se dá něco dělat. Je třeba zrušit ten zákon,“ řekl. Komunisté už předložili návrh zákona o referendu o zrušení zákona o církevních restitucích. Pro jeho podporu však získali jen Úsvit Tomia Okamury. To skutečně není velký politický zisk.
Ať už se nekrade
Je potřeba pořád pakovat, oč běží. Stát církve během komunistického režimu okradl. Sám si vynutil zákon, že chce církve platit, aby je mohl ovládat. Platit je měl ze zabaveného majetku, ale dělal to zcela uboze. Spíše nechal duchovní žít na hranici chudoby, stavby nechal zchátrat, připravil o život řadu lidí a dalším zničil zdraví a omezil na desítky let jejich občanská práva. Tváří v tvář faktům by byla bolševická drzost ohromující, kdybychom nevěděli, že drzost a násilí je podstatou komunistického přístupu ke světu.
Jenom dodatek. Zpochybňovat inflační patření je nesmyslné. Populisticky to vypadá dobře. Je možné spustit pokřik, že církve dostanou ve skutečnosti víc. Jenže navýšení o inflaci znamená přece jen to, že církve dostanou celou částku a ne méně. Inflace není jejich problém, je to problém politiků. Stejně tak přece důchodci chtějí, aby se jejich důchody navyšovaly o inflaci. Proč tedy komunisté neprotestují proti navyšování důchodů? Protože by to znělo hodně blbě. Každému dojde, že důchodci dostanou méně, když se jim o inflaci nepřidá. Jak jde o církve, je ale možná využít iracionální české proticírkevní averze.
