Ještě v lednu se zdálo, že králem české politiky bude v roce 2013 jednoznačně Miloš Zeman, který byl zvolen v přímé volbě prezidentem. Jenže Zeman jako by za deset let na Vysočině intelektuálně zcela zlenivěl a vyrobil sérii chyb, které ho oslabily. Na politickém nebi tak zazářil Andrej Babiš.
Dnes si už na to málokdo vzpomene, ale ještě v létě nepředstavovalo hnutí ANO a samotný Babiš žádnou větší sílu. Alespoň podle médií a předvolebních průzkumů. Promyšlenou kampaní a schopností chytit do svých sítí některé frustrované pravicové, středové i levicové voliče, se situace otočila za několik týdnů. Říjnové volby tak v podstatě vyhrál druhý na pásce, Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Podle toho se i chovají. Je to právě Babiš, který v současnosti nejvíce hýbe naší politikou. K tomu má k dispozici i velký vliv v ekonomické sféře přes holding Agrofert, a v mediální přes skupinu Mafra. Problémem ANO je ale i po volbách absence uceleného programu. Guru Babiš stále tvrdí, že není politik, což bude za chvíli, až nastoupí do funkce vicepremiéra a ministra financí, působit naprosto směšně. Bude totiž dělat jednoznačná politická rozhodnutí, bez ohledu na to, co o nich někde řekne. Hnutí se tak společně s Babišem velmi rychle změní ze skupiny nadšenců na politické hráče. Až bude přerod dokonán (a to bude brzy), pak se ukáže, jaký má skutečný potenciál a jak dlouho vydrží.
Prezident Miloš Zeman se prvních několik měsíců ve funkci jevil jako neotřesitelná síla. Využíval široký výklad ústavy, jak to jen šlo a pád Nečasovy vlády mu dal munici, kterou se v podobě Rusnokovy vlády pokusil rozstřílet českou politiku na mnoho částí. To se mu částečně podařilo, jenže Zeman začal opakovaně chybovat. Viróza u korunovačních klenotů ho zesměšnila v očích veřejnosti. Spor o jmenování Martina C. Putny profesorem mu uškodil u intelektuálů, což se ještě prohloubilo, když nepozval dva rektory univerzit v říjnu na oslavu státního svátku a další jej pak bojkotovali. Třetina vlády Jiřího Rusnoka pak zcela vyhořela u voleb, když kandidovala za Zemanovce. Prezident u toho dětinsky lhal, když tvrdil, že jim nedělal kampaň. A co bylo vůbec nejhorší, Zeman se nestal prezidentem dolních deseti milionů, jak provolával po svém zvolení. Zeman je pouze prezidentem sám pro sebe a společnost dál zásadně rozděluje. Shrnuto: Miloš Zeman svoji šanci být důstojným státníkem „prokaučoval“ ani ne za tři čtvrtě roku. Změnit se mu to už asi nepodaří.
Dalším zklamáním je ČSSD, nejsilnější strana v zemi. Dnes už pravděpodobně není ani nejsilnější. Duo Bohuslav Sobotka a Michal Hašek, které je vedlo několik let, se v říjnu rozpadlo, ale důsledky sebevražedného vnitrostranického boje a puče haškovců, se projevují pořád. Socialisté jsou i pro levicově smýšlející lidi nudnou a nezajímavou partičkou, která produkuje spíše ideologická klišé, než podnětné myšlenky. Tento levicový stroj se sice dál sune po české politické scéně, ale nedá se předpokládat, že s nástupem nových populistických hnutí by mohl jakkoli posilovat. Jen to tak dnes nevypadá, protože Sobotka bude premiérem. Výsledek ve volbách ale ukázal, že ČSSD není a nebude tak silná, jak se tváří. Podle všeho ji nepostihne osud ODS, ale má nakročeno k podobné cestě.
Když už jsme u ODS, nejsmutnější postavou roku je jednoznačně expremiér Petr Nečas. Ne, že by jeho vláda byla tím nejhorší, co tady v polistopadové době bylo, ale Nečas nezvládl ukočírovat svoji vlastní ODS a s pomocí Jany Nagyové se uzavřel na čas do světa, který nakonec zcela zdevastoval jeho osobní život i politickou kariéru. Byl to bleskový pád, ke kterému bývalý předseda vlády výrazně přispěl. Politika bývá i k lidem, kteří se o něco rozumného snaží, zcela neúprosná. V případě Nečase to platí na více než sto procent.
Někde mezi zklamáním a nešťastníkem by mohl oscilovat Václav Klaus, který v březnu po deseti letech opustil Pražský hrad. Klaus si u veřejnosti velmi uškodil lednovou amnestií. Také jeho podpora hnutí Jany Bobošíkové ve volbách byla absurdní a skončila fiaskem. Nebyl by to ale Klaus, kdyby se z každého úderu po čase neoklepal a dál zarputile nešířil své názory.
