Česká republika si mírně pohoršila ve světovém žebříčku vnímání korupce ve veřejném sektoru. Podle hodnocení mezinárodní organizace Transparency International skončila na 57. Místě ze 177 zemí, zatímco loni byla 54. Stejně jako Česko letos dopadli i Bahrajn, Chorvatsko a Namibie. V čele tabulky jsou Dánsko a Nový Zéland a na konci – ještě daleko za námi – Somálsko, Afghánistán a Severní Korea.
Než se začnete pohoršovat nad situací u nás, a vyvozovat z žebříčku nějaké dalekosáhlé vývody, je třeba připomenout, že pouze ukazuje, jak lidé ve sledovaných zemích korupci vnímají. Jinými slovy, čím více se s korupcí bojuje, a díky tomu jsou lidé, kteří rozkrádají státní majetek, nebo uplácejí úředníky vidět, tím více vzniká ve společnosti mínění, že „to tady za nic nestojí, protože je všude korupce“.
Na vlně protikorupčních emocí pak surfují různá – často i obskurní – politická uskupení a populisté. Aby vyhověli poptávce, polici navrhují a schvalují protikorupční zákony, z nichž některé jsou tak složité, že vlastně zabraňují smysluplně nakládat se státními penězi.
Transparency International sestavuje index korupce od roku 1995. Česká republika si v něm kupodivu dobře vedla v letech 2007 a 2008, kdy se mnoho, dnes vyšetřovaných korupčních kauz, zakládalo. Tehdy bylo Česko na 41. a 45. místě. Od té doby klesá.
Aby nedošlo k mýlce, autor tohoto textu si také myslí, že korupce je u nás dost, a je třeba proti ní postupovat. Jenže tento žebříček je sestavován na základě názorů expertů a průzkumů, v nichž respondenti hodnotí schopnost úřadů potlačovat korupci, zavádět a uplatňovat účinná protikorupční opatření a odhadovat rozsah korupce v různých institucích. Teoreticky by tedy mohla existovat země, kde by byla korupce tak široce rozšířená, až by jí všichni považovali za normální a nikdo by ji za problém nepovažoval. Taková země by – opět teoreticky – mohla v tomto hodnocení skončit na prvním místě, protože by to všem bylo jedno.
Nejhůře v tomto žebříčku logicky dopadají státy, kde je zvýšená míra korupce, a přitom tamní obyvatelé srovnávají svou situaci se zeměmi, ve kterých je míra korupce nižší. Česko je v tomto ohledu klasický příklad. Pokud bychom se srovnávali s Balkánem, dopadali bychom, co se korupce týče, nad míru dobře, jenže my pošilháváme po zemích na západě, ke kterým máme politickou kulturou poměrně daleko. To nám pak připravuje frustrující zážitky.
Podle lidí z Transparency International je umístění České republiky v porovnání s ostatními evropskými zeměmi nelichotivé i kvůli neschopnosti (neochotě?) politiků a úřadů klíčová protikorupční opatření dotáhnout do konce. Podle Radky Pavlišové z české pobočky této organizace musí příští vláda zaměřit pozornost na depolitizaci státní správy, na transparentní financování politických stran a na zákonné záruky nezávislého vyšetřování závažné korupce.
Autor tohoto textu nemá přehnaná očekávání, ale pro začátek by mu stačilo i u nás zrušit firmy s tajemnými majiteli, skrytými za anonymní akcie. To by snad – alespoň z části – zabránilo tomu, aby peníze ze státních zakázek a z prodejů státního majetku mizely v neprůhledných strukturách kdesi na ostrovech v teplých mořích.
Míra korupce podle Transparency International
(Hodnota 100 bodů označuje zemi téměř bez korupce, maximálně korupční země by v tomto žebříčku měla nulu.)
1.-2. Dánsko 91
1.-2. Nový Zéland 91
3.-4. Finsko 89
3.-4. Švédsko 89
5.-6. Norsko 86
5.-6. Singapur 86
7. Švýcarsko 85
8. Nizozemsko 83
9.-10. Austrálie 81
9.-10. Kanada 81
----
57.-60. Bahrajn 48
57.-60. Chorvatsko 48
57.-60. Česká republika 48
57.-60. Namibie 48
----
175.-177. Afghánistán 8
175.-177. Severní Korea 8
175.-177. Somálsko 8
