My Češi máme zhusta pocit, že náš východní soused, samostatné Slovensko, sociokulturně leží někde ve střední Asii a řádí tam Borát. V mnoha ohledech jsou ale Slováci dál než „starší bratr“ Česká republika.
Do Bánskej Bystrice jsme vyrazili na reportáž, kterou najdete v příštím Reflexu. Ještě než jsme ale do Bystrice dojeli, musel jsem si poopravit vlastní sociokulturní stereotypy - nebo předsudky?
Podle Mapy.cz se jede do Bystrice pět hodin, ale to nezapočítávají nutné, prakticky permanentní, zdrženlivosti kvůli rychlosti jízdy. Na dálnici D1 je povolených sto třicet jen místy, zhusta se smí jet díky přestavbě dálnice jenom osmdesátkou. A když pak omezení skončí, už se sto třice sice smí, ale jet tou rychlostí není skoro možné z technických důvodů. Panely vystupující z asfaltu, dálnice mění povrch vozovky ve valchu, a i když jsme jeli velkým terénním autem, při sto třicítce nám až do Břeclavi hlasitě klepaly zuby.
A pak najednou projedete hranici a jste nejen v jiné zemi, ale především na jiné silnici. Od Bratislavy vede na Bystrici snad jen šedesát kilometrů dálnice. Ta je, na rozdíl od té na české straně hranic, hladká jak zrcadlo. A když pak z dálnice sjedete na rychlostní komunikaci, tak kdyby to na ní nebylo napsáno, tak si nevšimnete, že už to dálnice není. Tak široká, hladká a dobře klopená je na Slovensku nejen dálnice, ale i „silnice s autíčkem“ - pouhá rychlostní komunikace. Auto se ve sto třiceti vůbec neklepe, jedete jako po parketách, a uzavírka či jiné omezení nebylo těch dvě stě kilometrů z Blavy do Bystrice ani jedno.
Takže: Geograficky sice žijeme západněji než Slováci, kvalitu silnic však mají na Slovensku mnohem západnější, nežli naše české - ale spíše skororuské - dálnice.
