První týdny vyjednávání o nové vládě zatím jenom naznačují, jaké by kabinet mohl mít priority a na co se zaměří. Jedna věc je už ale zřejmá – velká část předvolebních slibů se jako vždy nenaplní. A neplatí to pouze pro budoucí vládní strany, ale i pro ostatní.
Letošní předvolební kampaň se totiž v jedné věci nelišila od těch minulých. Záplava slibů, varování, vzletných a nabubřených slov a frází zasypala zemi jako lavina. Pak nastane čas vyjednávání, čas kompromisů a nakonec čas vystřízlivění těch, kteří „opět uvěřili“. Opakuje se to stejně, jako že ráno vyjde slunce a večer zase zapadne. Jen strany a lidé v nich se mění jako na orloji. U příštích voleb to zažijeme celé nanovo.
Takže se podívejme na některé sliby podrobněji.
ČSSD chtěla zavést fungující stát. Nejdříve ale musela řešit vnitrostranický puč, pak popravu svého kmotrovského člena Romana Housky. To vypadá na skutečně dokonale fungující stát, politici jsou stříleni jako králíci. Bohuslav Sobotka může být spokojen.
Andrej Babiš s kampaní nehodlá přestat, takže slibuje dál. Bude kvůli tomu líp? Nebude. To Babiš a ANO nedokážou zařídit. Ani když se bude toaletní papír a židle nakupovat pro státní správu centrálně.
Komunistická strana opět dostala další dávku hlasů a může se zase odebrat do opoziční boudy. Tam je jí dobře, protože to znovu hlasy přinese. A tak, zdá se, donekonečna. Bohužel… Navíc u komunistů je úplně jedno, co slibují, protože věřit se jim nedá.
TOP 09 si dává pauzu, protože nikoho v mezičase od voleb k volbám nebude moc zajímat. Nemá na to dostatek hlasů ani koaličního potenciálu. Zcela se naplní její předvolební heslo „Víme, kam jdeme“. No nikam.
ODS je rozstřílená na kusy a čeká, co se stane. Je to jediná strana, u níž se vědělo dokonce dopředu, že její předvolební heslo „Volím pravici“ je smyšlené.
Snad jediný, který možná splní svůj slib, protože nic jiného neslíbil a opakoval v podstatě jednu věc, je Tomio Okamura. Jde o zákon o referendu. Není vyloučeno, že s určitými změnami ho Poslanecká sněmovna schválí. Peklo nastane až poté. Začnou se vymýšlet témata, o nichž se bude v referendech hlasovat. Třeba církevní restituce. Lid je odmítne a sněmovna bude postavena do nemilé role, aby masám nějak vyhověla. Ale jak? Když se zákon a dohody se státem zruší (to možná ani nepůjde), církve se obrátí na soudy. U těch už Okamura nebude. Ten bude sedět s imunitou na pražské Malé Straně, pokud tam bude chodit, protože do Senátu často nepřišel. Soudy nakonec rozhodnou a vše bude v případě církevních restitucí pro stát ještě dražší, než by bylo dnes. Ať žije referendum! Pak by někoho mohlo napadnout, že vystoupíme z NATO, zavede se trest smrti a máme tady ještě Evropskou unii, ta je taky fuj.
Sliby dodrží i Piráti, protože ti „volně“ sdílejí bez ohledu na volby, počasí, region, finanční situaci a klimatické změny.
Jediný kdo sliby neřeší, zůstane nakonec Jana Bobošíková. Metelesku blesku ji uhodil tak silně, že kandidovat pro ni už ztratilo smysl.
Teď nezbývá, než se opět zamyslet nad zásadní otázkou: Proč vlastně padla vláda, a byly předčasné volby? Kvůli novým lodičkám paní Nagyové-Nečasové, jak se nám to snaží přes duo Ištvan-Šlachta někdo namluvit, to určitě nebylo.
