V dnešním tištěném Reflexu vychází velký článek o tom, jak nebýt rasistou, když mám souseda nepřizpůsobivého Roma. Téma, které je vysoce ožehavé a které se týká statisíců lidí.
Je vůbec možné nebýt rasistou, když mi příslušníci jiné rasy či etnika opakovaně a soustavně znepříjemňují život? Odpověď na tuto otázku hledáme mezi specialisty na minority, zde jsem však stejně provokativní dotaz položil odborníkovi na lidskou duši. Psychoanalyticky orientovaný psychiatr a psychoterapeut MUDr. Tomáš Rektor odpověděl z pozice vědy: „Jak nebýt rasistou? Jedním ze zlatých pravidel psychoanalýzy je „učinit nevědomé vědomým“, hledání pravdy mnozí analytici staví na nejvyšší příčku. A co je ve Vašem případě pravda? No to, že jste rasista. Jak to vím? Jsem taky rasista. A nejen já, nejspíš i Dalajláma a možná dokonce i papež František. Co mi vlastně sdělujete? Máte špatnou zkušenost s pár Romy a bojíte se, že budete nedůvěřivý vůči všem. Jinými slovy, máte tendence rozdělovat lidi na našince a cizince podle primitivních vnějších znaků. A zaměňovat celek a jednotlivce. Špatný Rom = špatní Romové.
To ale děláme všichni. Patří to do našich primitivních obranných mechanismů, všichni je občas používáme, zvlášť když se cítíme oslabeni, ohroženi. Chtít po mně, abyste nebyl rasista je jako kdyby zamnou přišel učitel dívčí školy se zakázkou, aby se mu přestala líbit děvčata. To prostě není možné. Jiná otázka samozřejmě je, jak by se dotyčný choval. Pokud by děvčata obtěžoval, nejspíš bychom se snažili zjistit, proč nedává přednost běžné dospělé sexualitě. Pokud o tom jen ví a nemá to dopad na jeho chování, bylo by to v pořádku. Stejně by pokušení občas zesílilo. Třeba když by mu neklapal vztah doma nebo když by se objevila mimořádně půvabná žákyně.
Pokud bude vědět, že se mu děvčata líbí, mnohem snáz se vyhne svodům. Nepřekvapí ho.
S rasismem je to totéž. Není problém rasismus, ale jeho projevy. To, že občas někoho unáhleně hodnotíme třeba na základě barvy pleti prostě k naší psychice patří a vypovídá to mnohé o nás. Proč moje psychika funguje v primitivnějším režimu? Protože došlo k vnější zátěži - negativní zkušenost, nebo se v mé hlavě děje něco složitějšího? Pokud je to jen vnější faktor, brzy to přejde. Pokud si uvědomíte, že občas rasista jste, bude mnohem pravděpodobnější, že se tak nikdy nebudete chovat. Pokud nevěříte své morální síle, je samozřejmě nejbezpečnější si lhát...“
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu REFLEX!
