Volit většinově by stabilitě vládnutí možná pomohlo. Jen je otázka, jak by to vládnutí pak vypadalo.
Zase jsme se dočkali voleb, ve kterých vítěz vlastně nezvítězil. Opakuje se to tak kolem dokola už dost dlouho. Proto čas od času někoho napadne, že by pomohl většinový systém, kdy vítěz bude brát vše, důraz bude na jednotlivé osobnosti a konečně by mohla být vláda, která se nebude pořád třást, jestli jí stoprvní poslanec někde na chodbě neuklouznul na slupce od banánu a dorazí na hlasování o důvěře nebo rozpočtu.
Výhodou je, že vítězná strana má větší šanci uskutečnit svůj program a neexistuje tu tak snadná výmluva na koaliční partnery, protože ti buď nejsou potřeba, nebo je jich málo. Nevýhodou většinových volebních systémů je ale to, že propadne velké množství hlasů. Kdo nezvolil vítěze, nemá žádné politické zastoupení. Poražené strany, které ale mohou představovat značnou část obyvatel, nemají na chod země politický vliv. Většinový systém jasně zvýhodňuje velké strany. To znamená, že zvýhodňuje ty, kdo mají peníze a mohutné administrativní aparáty. Jasné je, že moc peněz není přesně to, co by demokracii muselo nutně prospívat. Výsledek bude také ovlivněn tím, jak se podaří „namalovat“ volební okrsky. Za dvě desetiletí už máme poměrně dobře zmapované, jak republika volí a ten, kdo rozhodne o rozdělení obvodů, ovlivní výrazně volební výsledek. Ví, jak hranice namalovat. Jde prostě o to, dostat voliče protivníka do co nejmenšího počtu obvodů.
Dokud chce lid spasitele, je to jedno
Faktem je, že pokud je systém dvoukolový, jak to známe třeba u nás z voleb do Senátu, eliminuje extrémisty, protože většina lidí extremisticky nemyslí a nevolí a raději budou v druhém kole volit politicky jim nesympatického kandidáta, než aby zvítězil nějaký šílenec.
Debata je to asi zatím zbytečná, protože máme poměrný systém a jeho vlastností je, že jak ho jednou zavedete, většinou se ho nezbavíte. Kapři si nevypustí rybník a menší strany, což je většina stran ve Sněmovně, budou pochopitelně proti.
Podstatné ale je, že každý systém je k ničemu, když se lidé nechovají rozumně a volí různé šamany, klauny a spasitele. Česko je navíc země, kde je obyvatelstvo názorově rozdělené na několik skupin. V podstatě se od první republiky nic moc nezměnilo. Šance na systém dvou nebo tří stran u nás nemáme. Nejlepší by nakonec asi bylo, nechat to tak, jak to je a upřesnit pravomoci prezidenta, abychom se po volbách vůbec nějaké vlády v rozumné době dočkali a hlava státu si nedělala s vládnutím a jmenováním premiérů, co chce.
