Po papeži Františkovi se vyjádřil i Dominik Duka způsobem, který bych nikdy od církevního hodnostáře nečekal. Řekl nepříjemnou pravdu nahlas.
Ministr Pecina přišel s návrhem zákonného opatření, že na Pražském hradě nebudou platit církevní restituce. Když návrh komentoval v Českém rozhlase Dominik Duka, zcela správně, přesně a výstižně označil ten návrh za protiprávní a komunistický.
Na slovech pana kardinála není ani slůvko nepravdy. Přesto jej moderátorka nejprve okřikla, a pak prostě rozhovor ukončila. Její nadřízení stojí za moderátorkou. S odvoláním na jejich volební vysílací řad. Příhoda má hned dvě překvapivé souvislosti. Především je to potvrzení dlouho tušené skutečnosti, že media veřejné služby nejsou v ČR nezávislá a podléhají cenzuře. Ukončit rozhovor kvůli pravdě je nehoráznost.
Ta druhá zpráva je naopak překvapující. Zdá se, že se zcela zásadně mění základní postoje církve, a že církev osobou Františka a Duky vrací k tomu, co kázal Kristus. K chudobě a pravdě.
