Už v roce 2010 sliboval tehdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek velké vítězství své strany. Nakonec volby vyhrál, ale vládu se ani nepokusil sestavit a odstoupil z funkce. Podobný osud by mohl potkat Bohuslava Sobotku.
Předvolebním průzkumům věřit nemusíme, protože se mnohdy mýlí, ale už několik týdnů je zjevný trend, že sociální demokracie mírně oslabuje. Prognózy hovoří už jen o 25 procentech získaných hlasů, což sice zajistí vítězství, ale znesnadňuje možné vládnutí. Dá se totiž očekávat, že letos propadne mnoho hlasů menších stran (na hraně zvolitelnosti jsou lidovci, Zemanovci i Okamura, neprojdou Piráti a Zelení), to by pak vítězi při jejich přerozdělené pomohlo, ale pořád to nemusí stačit na poklidné vládnutí.
Pozoruhodné přitom je, že ČSSD se likviduje v podstatě sama. Její kampaň je nudná a opakuje staré triky, které nedodají nové hlasy. Nemá v podstatě ani kde brát, protože komunisté mají jisté voliče a střed zatím luxuje Babiš a Okamura. Navíc Zemanovci škodí sociální demokracii, kde mohou (přitom socialisté vítali nově zvoleného prezidenta na svém sjezdu potleskem vstoje). V Praze, kde bývá hojnější volební účast (v letech 2006 i 2010 kolem 68 procent), pak ČSSD nasadila nezajímavého odboráře Zavadila. Kdyby v metropoli bojoval například Jiří Dienstbier, dosáhl by jistě lepšího výsledku.
Radost z toho všeho jistě nemá ani místopředseda ČSSD Michal Hašek, který společně s prezidentem Milošem Zemanem touží po tom, aby Sobotka moc neuspěl a on ho pak mohl nahradit. Jenže Hašek je stejně nevýrazný jako Sobotka a socialistům další voliče nepřivede. Zeman a Hašek by pak mohli vymyslet „sloučení“ SPOZ a ČSSD.
Sociální demokracie je velkou a zavedenou stranou. Na rozdíl od komunistů a některých nových stran není ani žádným destruktivním prvkem v naší demokratické společnosti. Je ale bez chuti a zápachu, nemastná, neslaná. A za to mohou dva její vůdcové, Bohuslav Sobotka a Michal Hašek. Pokud ČSSD dosáhne jen kolem 25 procent či méně, měli by se poroučet oba.
