Vůbec nechápu, co se řeší kolem pohřbu nacistického hromadného vraha Ericha Priebkeho. Recept je známý a vyzkoušený a nevím, proč by zrovna tenhle nácek měl mít nějaké extrabuřty. On je lidem, které povraždil, také nedopřál.
Nacistický vrah Erich Priebke zemřel v domácím vězení, jež si odpykával v Římě. Jde alespoň o morální satisfakci pro potomky jeho obětí. Priebke povraždil — jeho lidé povraždili na jeho rozkaz — 335 civilistů v Ardeatinských jeskyních. Šlo o odplatu za odboj.
V úterý v městečku Albano Laziale (které tvrdě postihl nacistický teror) měl proběhnout jeho pohřeb, jejž nabídla jedna, Vatikánem hodnocená jako odpadlická, křesťanská sekta. Pět set demonstrujících pohřeb znemožnilo. Nechtějí hrob vraha ve svém městě a nechtějí, aby se z jejich města stalo poutní místo neonacistů. Těch ostatně do městečka přijela vzdát Priebkemu slávu a čest asi třicítka.
Priebkeho tělo pak úřady odvezly a neví se, co s ním. Nechce ho Německo (odkud pochází), nechce ho Argentina (kde se skrýval) a nechce ho Itálie, kde vraždil a zemřel. Co s ním? Odpověď je jednoduchá a vyzkoušená. Usámu bin Ládina zašili do pytle, zatížili a hodili do Indického oceánu. Mu’ammara Kaddáfího zakopali na tajném místě v jejich moři — v písku Sahary — čtyři povstalci a přísahali, že neprozradí, kde je. Kosti Rudolfa Hesse — když se z jeho hrobu stalo kultovní místo neonácků — spálili a rozprášili v moři. Priebke by měl tyto gentlemany následovat.
Lidé, kteří se dopouštěli válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, se vyloučili z lidského společenství a nezaslouží hrob. Nejde jen o prevenci budování svatyň neonacistů (či následovníků Kaddáfího). Jde i o akt, jemuž se říká expiace. Odvržení, očištění. Akt, který znamená „budiž navždy zavržen a vyvržen z lidského společenství, jež jsi zradil“.
A to si Priebke nesporně zaslouží. Takže do pytle, pár kilo železa přidat, vyvézt na oceán a ve jménu Vůdce plavat!
