Ve volbách kandiduje celá řada osob, které nemají nejmenší šanci se dostat do Parlamentu, a upřímně řečeno ani kamkoliv jinam. Jsou to lidé, kteří by měli značný problém ustát běžný život v komerčním sektoru. V parlamentní demokracii však bez ohledu na to mohou kandidovat ve volbách. Zaplaťpánbůh.
Je pravda, že rozhovory Daniely Drtinové s reprezentanty jednotlivých politických subjektů, které se budou ucházet o přízeň voličů, sleduji spíše jako psycholog než jako zájemce o politiku. A až mne u některých balastních kandidátů dojímá, jak je parlamentní demokracie velkorysá a otevřená. Můžete kandidovat, i když je vše, co říkáte, v evidentním rozporu s duševním zdravím.
Balastními stranami nemyslím dokonce ani Bobošíkovce, protože ti se sice do Parlamentu taky nedostanou, ale alespoň někdo ví, že existují. U paní Drtinové se však střídají hlavy politických subjektů, o kterých nikdo, nikdy a nikde neslyšel. A moudra, která pronášejí, působí jako celkem dobrá satira na běžné volební kampaně.
Vrcholem pro mne bylo vystoupení dvou kandidátů, pánů Stehlíka a Cibulky. Pro mladší: Architekt Stehlík manažersky dovedl k úplnému krachu kdysi slavnou kladenskou fabriku Poldi Kladno, z čehož se celý region vzpamatovával deset let. Nyní kandiduje ve volbách s tím, že se v naší ekonomice krade a všechno dělá blbě, a on by tu zemi řídil dobře, protože má ty zkušenosti z Poldovky.
Druhým kandidátem na zlatou pak v zatím proběhnuvších debatách byl pan Petr Cibulka. Ten také vidí, že všichni kradou, ale dělají to podle něj ne z hamižnosti, ale na pokyn ruských tajných služeb. Jejich agenty jsou všichni politici, které je třeba dopadnout a zavřít. Dokazování spolupráce s ruskou tajnou službou se provádí podle metodiky zveřejněné na Cibulkově webu - siderickým kyvadélkem. Kyvadélko je schopno dokonce rozlišit mezi tím, jestli je příslušný politik - agent řízen KGB, nebo GRU.
Prostě - oba pánové předvádějí výkony, po kterých by je žádný příčetný personalista nepřijal ani na místo uklízečů. Kdyby vedli podobné řeči v restauračním zařízení nižší kategorie, dostanou za chvíli přes držku. V politice to ale klidně zkusit můžou. V demokratickém systému mají i oni plné právo účastnit se volné soutěže o hlasy voličů. Je samozřejmě legrační ty řeči poslouchat, je samozřejmě komické, že takové debility zabírají vysílací čas na vážnější diskuse relevantních kandidátů, ale je opravdu dobře, že mezi kandidáty oba pánové jsou. Jejich kandidatury totiž ukazují, že demokratická společnost je skutečně otevřená a nikomu, kdo se umí podepsat, žádná komise neříká „Ty nesmíš kandidovat, protože jsi magor!“
Takže jen doufám, aby nám ta otevřenost a demokracie vydržela i po volbách.
