V této zemi to vypadá většinou na drtivé vítězství levice a nakonec to může dopadnout úplně jinak. Poslední volby do sněmovny to jasně ukázaly. Taky se teď může stát, že si levice pokazí, co může. A nastoupí strany, u kterých není jasné, co jsou.
Lidé na pravici se před volbami v roce 2010 báli Jiřího Paroubka. Propadali depresi, že bude něco jako levicový Mussolini. (Proč by ne, to byl konec konců taky socialista.) Mocichtivost v míře větší než malé ale nakonec z Paroubka učinila řadového poslance a teď je zřejmě už definitivně v politickém hrobě. Má štěstí, že je jeho manželka úspěšná nakladatelka a taky zná nějaké socialisty v Řecku, jak říkala, takže je to celkem terno Pan Jiří už se politice nemusí věnovat.
No ani celkem nemůže, když ho nikdo nechce. Roli strašáka převzal talentovanější Miloš Zeman, u kterého je ale potěšitelná jedna paroubkovská vlastnost, totiž že nemá psychologický smysl pro míru věcí. Už se mu pár věcí vymklo z rukou. Když necháme stranou neúspěch jeho loutkové vlády v boji o důvěru sněmovny, který zřejmě nějak snadno přetrpěl, protože neúspěch dočasných plyšáků není až zas takové utrpení, rozkládá se mu teď i SPOZ. Lidé se tam všelijak nominují a sesazují a škrtí a pomlouvají. No nevypadá to dobře.
Přehlídka strašidel
Navíc levice třeba konkrétně v Praze ukázala skutečně podivuhodné politické výkony. Nasadila do boje za ČSSD odboráře Zavadila, což je skutečně trefa. Všichni se Pražákům mohou smát, ale pokud pro Pražáka něco představuje skutečné veselí, tak jsou to odborové akce. Trocha hulákání před nějakým ministerstvem. Řvaní na nějakého ministra ve stylu: „Poď ven!“ A pak zase: „Zalez!“ Zablokování magistrály v době, kdy Pražáci chtějí dostat děti do ZOO a rychlé sanitky potřebují dojet na Karlák s nemocnými (o pár metrů dál zase sviští každou chvíli hasiči), to opravdu nadchne. Dát Zavadila na pražskou kandidátku celkem odpovídá myšlenkové úrovni sociálně demokratických intelektuálů. Moc jich přes existenci té Masarykovy akademie, nebo jak se ten záhadný podnik jmenuje, celkem nemají.
Komunisté nasadili soudružku Martu Semelovou. Proslula obdivem ke Klementu Gottwaldovi. To byl ten člověk, který nechal na příkaz Moskvy mučit a popravit své letité komunistické kamarády a ani nepípnul. Proslula též větou: „Novodobé dějiny se u nás neučí objektivně. Považuji za špatné, že se v debatách pro studenty angažuje Konfederace politických vězňů.“ Tak to na politický triumf v Praze taky nevypadá, leda by kandidovala na správce Parku kultury a oddechu Gusty Fučíkové, jak se za komunistů přezdívalo Olšanským hřbitovů.
No a pak je tu Šlouf, který chvíli byl a pak zase nebyl, ale mlčet nebude a SPOZ to neposílí. Je to série tak zvláštních přešlapů, že jednoho napadne, že levicové strany buď Prahu vzdaly, nebo jsou úplně mimo.
Pravice v osobnostech vede
Tak proti tomu má pravice o dost větší kalibr. Jako lídři kandidátek je tu za TOP 09 Karel Schwarzenberg, za ODS Miroslava Němcová a za lidovce bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman. Všechno dost důstojní lidé, mohli by být na jedné kandidátce spolu. Lídrem ANO 2011 je tu Andrej Babiš, pozoruhodný politický kouzelník a hypnotizér, který je zcela nezaměnitelný pokud jde o image a zcela zaměnitelný pokud jde o politické ideje. Zelení to mohli vyhrát s Martinem Bursíkem, ale zatočili doleva, takže asi nevyhrají nic. Všiml si toho všeho i Jiří Pehe v Právu (abych nelhal, jeho komentář mě inspiroval). Píše: „Při výběru volebních lídrů, kteří by působili na Pražany méně jako červený hadr na býka, mohly levicové strany v Praze alespoň uhrát těch pár procent, které ztratí ve prospěch populistů jinde. Zdá se ale, že Prahu prostě odepsaly, což se může ukázat jako osudová chyba.“
V tomto případě, byť jsem považován za fanatického pravicového ideologa v žoldu antilidových sil, nemohu než s textem v Právu otištěným zcela souhlasit. „To jsou paradoxy, pane Vaněk“, jak se píše v Havlově hře Audience. No co, tohle už není nějaké Fórum 2000, to je přímo Fór 2013.
