Už víme, proč Miloš Zeman tak nejistě chodí. Má cukrovku. Teď už má hlava státu i lékařské konzilium, která bude bdít nad zdravotním stavem prezidenta.
Slovo konzilium si mnoho z nás pamatuje ze 70. let, kdy každý den v Televizních novinách opakovali, že zdravotní stav prezidenta Ludvíka Svobody je nezměněn. Předtím jsme si museli vytrpět čtení seznamu všech členů konzilia. Zdravotní stav Ludvíka Svobody se neměnil tak dlouho, až nakonec hlasatel pravil, že dál už se bude informovat jen tehdy, když dojde ke změnám. Protože jedinou změnou bylo, že armádní generál a prezident zemřel, bylo to už ke konci dost stručné.
Jak je na tom prezident zdravotně, je dost vděčné téma už od první republiky. Tomáš G. Masaryk byl sice člověk, který z našich prezidentů (krom tenisty Klause) vypadal tak asi nejvíc svěží, nicméně ke konci už to také nebylo ono. Zřídili mu i gumové razítko s obrázkem podpisu, protože nevládl dobře rukou. Prezident Beneš trpěl depresivními stavy, které jako abstinent ani nemohl kompenzovat nějakými posilovacími prostředky. Emila Háchu zase napadalo, že by mohl spáchat sebevraždu, což vzhledem k jeho osobní situaci bylo celkem pochopitelné.
O Gottwaldovi škoda mluvit. A Václav Havel prezidentoval v době, kdy už media mohla všechno, tak jsme se dočkali na Nově i záběrů Havla polo sedícího a polo ležícího na lůžku a ředitel Železný nám vysvětloval, proč je správné natáčet nemocného prezidenta přes okno. Celkem jasně víme, proč to bylo důležité pro Novu, bylo nějak potřeba přitáhnout lidi k reklamám na vložky a ke sdělení, že si lidé mají kupovat vodu, byť jim doma teče z kohoutku. Aspoň jsme se v té době poučili, jak vypadají různé anatomické obrázky plic a střev, pro zdravotní prevenci národa to mělo jistě nějaký přínos, který ale netřeba zveličovat.
Fyzioterapeut Pavel Kolář nám objasnil, v čem jsou ty potíže: „Problém pana prezidenta spočívá v tom, že má v oblasti nohou horší vedení nervů, což vzniká u určitého procenta lidí s cukrovkou. Pro představu je to, jako byste měl od kotníků dolů protézy a necítil zem, po které chodíte.“
Příliš mnoho zázraků
Je pochopitelně dobře, že někdo dohlíží na zdravotní stav prezidenta. Jen si můžeme být jisti jednou věcí, že my, obyčejní pěšáčkové české historie, se pravdy prostě nedobereme. To není žádné české specifikum. Že má francouzský prezident Mitterand rakovinu, se tutlalo ze všech sil. Dokonce tak úspěšně, že pověsti, že ji má, se dostaly do odborné literatury jako klasický případ fámy. Hned vedle městských legend o obchodních domech, kde se kradou děti v kabinkách a odvážejí k dalšímu použití pro transplantaci orgánů.
Po internetu už kolují texty, kde jsou novináři vyzýváni k omluvě. Pořád jsme psali, že Zeman vrávorá, protože moc pije a teď se vědecky dokázalo, že za to může cukrovka. Svatá prostoto. Celý život někdo střídavě chce, abych jednou věřil tomu, že Lenin miloval děti. Taky že Ježíš chodil občas po vodě. A pak přijde tohle. Jsem ochoten připustit, že Lenin měl sem tam rád nějaké dítě a že Ježíš chvíli chodil po vodě a křísil mrtvé, ale moje tolerance vůči zázrakům má taky jisté meze.
Je úplně jedno, co řekne nějaké konzilium. Národ si zvolil za prezidenta soudně usvědčeného lháře, člověka nezdravého životního stylu obklopeného špatnými kamarády. To je ten problém. Jenže nějaké konzilium, které by sledovalo prezidentovy lži a mocenské manipulace a ne stav jeho palce u nohy, zatím nemáme.
