ODS má další skvělý plán, jak už v téhle straně poslední dobou bývá zvykem: na druhý pokus určitě sestaví koaliční vládu ODS, TOP 09 a LIDEM Miroslava Němcová. Ta v klidu dovládne do řádných voleb příští rok, zatímco ODS mezitím hlavně nesmí uspořádat volební kongres, protože by se zase veřejně ukázalo, že je v personální krizi! Není: jen prostě nemá lidi!
Tolik za zbožné přání strany, jež poslední rok nezná nic než paniku ze sebe sama. Nyní pár faktů: po pádu Petra Nečase coby premiéra i šéfa ODS strana nemá regulérně zvoleného předsedu a de facto ji řídí její první místopředseda Martin Kuba, zatímco volebním lídrem má být Němcová.
Ano, v ODS už to jednou zkusili. Zjara 2010 padl coby volební lídr i šéf ODS Mirek Topolánek a stranu k volbám dovedl Petr Nečas, jehož pak předsedou ODS taky zvolil až povolební kongres. Jenže to bylo v roce 2010; tehdy Topolánek padl pouhé dva měsíce před volbami, ne měsíců dvanáct jako nyní. Navíc se mu to přihodilo za poněkud méně škodlivých okolností než teď Nečasovi: prostě se jen upřímně rozpovídal o Židech a homosexuálech, když to po něm upřímnost zrovna nikdo nechtěl.
Jsou v ODS fakt tak mimo, že chtějí jít celý rok do voleb bez řádného předsedy a s nouzovým volebním lídrem? A sakra: i zelení totiž chodí do voleb s normálním předsedou, a to je považujeme za specifickou partu! Obávám se, že se ODS stále více stává obětí vlastní mytologie: že má vrcholné předvolební preference a k ruce pozitivní ekonomická data; lidé se těší z její úspěšné vlády, nechtějí předčasné volby a hrozí se diktatury prezidenta Miloše Zemana.
Realita je přitom zcela opačná: preference ODS nyní spadly i pod deset procent a země se potácí v nejdelší hospodářské recesi v historii; vládě vedené ODS nedůvěřovalo už před jejím pádem přes osmdesát procent lidí a přes padesát procent jich nyní chce předčasné volby. Taky se víc lidí neobává, než obává, že se Zemanem nyní přichází neústavní diktatura.
ODS nejvíc ze všeho připomíná pacienta, kterého zevnitř sžírá rakovina, on ale nikdy nepůjde k doktorovi, protože ten by mu smutnou realitu jen potvrdil a navíc ještě nařídil bolestivou léčbu. Nic proti takovému postupu, samozřejmě. Jen zpravidla vede na hřbitov.
