Jmenování Jiřího Rusnoka premiérem bez parlamentní podpory strhlo tradiční mediální hysterii. Přitom je v tom velká ironie: lidmi volený prezident Miloš Zeman, jenž ho jmenoval, se jen chová stejně pragmaticky jako jiní lidmi volení politici, kteří ho teď kritizují: maximalizuje svou politickou funkci ve vlastní prospěch.
Vlastně lze říct, že svým způsobem až nyní děkuje politickým stranám za přímou volbu prezidenta, jíž žádná z nich ve skutečnosti nechtěla, protože se – mimo jiné – obávaly přesně toho, co teď praktikuje Zeman: paralelní prezidentské politiky. Takže třeba i toho, že variantu s Rusnokem zdůvodní tím, že z průzkumů veřejného mínění, které tak rád kritizuje, stejně vychází, že padlou koalici ODS, TOP 09 a LIDEM nenávidíme jako žádnou jinou koalici předtím. Odborně se tomu říká opřít se o virtuální vůli lidí.
Ano, jistě: Zemanova tzv. „vláda odborníků“ samozřejmě není žádnou vládou odborníků, což je ostatně vždy protimluv: viděli jste už někdy, snad s bryskní výjimkou Karolíny Peake na obraně, nějakou vládu odborníků? Jestli je totiž například Marin Pecina odborníkem na vnitro, byl jím i Radek John, protože kdysi v TV moderoval pořad, který sem tam vnitro zmiňoval.
O to ale nejde. Koalice ODS, TOP 09 a LIDEM v podstatě vyčerpala svou parlamentní většinu; slepit dohromady nejtěsnější vládní většinu sto jedna poslanců hodinu před jmenováním úřednického premiéra, totiž zavdává objektivní nárok na jediné: konec takové vlády. Rád bych uvěřil, že Zeman vybral řešení s Rusnokem a spol. i proto, že je tak příšerné, že snad přinutí poslaneckou sněmovnu, aby se rozpustila a my dospěli k předčasným volbám.
Není to vůbec hezký pohled, ve skutečnosti se ale lidmi zvolený Zeman chová úplně stejně jako jiní lidmi zvolení prezidenti, tedy sobecky ve vlastní prospěch. Vládu nechá Rusnoka uplácat z lidí a sympatizantů své vlastní strany SPOZ, které na rozdíl od jím tolik kritizované LIDEM nikdo nevolil ani pod jiným názvem, protože prostě ústavně může. A všechny parlamentní strany zatím nechá, aby se v nastalém svinčíku, který on nezpůsobil, pořádně vymáchaly. Už konečně začínám chápat, o čem Zeman přemýšlel na Vysočině těch předlouhých deset let!
Po druhé volbě Václava Klause prezidentem, jež spíš než velký státní moment připomínala velkou státní ostudu, volala spousta lidí po přímé volbě. Argument byl celkem prostý: ani lidé nebudou volit tak ostudným způsobem jako politici. Nevolili; prezidentská volba nakonec lidi upřímně energizovala. Jenže jak teď vidíme, nejde o to, jestli je sám Zeman ostudnou volbou. Klíčové je, že ho volili lidé.
