Způsob, jímž dnes prezident Miloš Zeman jmenoval premiéra budoucí tzv. vlády odborníků, je jako z nějaké pitomé jihoamerické telenovely. Na konci této cesty je nevolební diktatura, autoritativní stát nebo dokonce fašismus jihoevropského typu.
Zopakujme si, co se v minulých dnech událo. Po sporné policejní razii byl nejdříve donucen k demisi premiér Petr Nečas. Namísto pokusu stabilizovat celkovou politickou situaci se Miloš Zeman rozhodl vsadit na destrukci polistopadového politického systému a překreslení pravidel české politiky. Co je podstatou?
Protektorátní vláda
Pokud skutečně nová vláda vznikne bude v rozporu s jasně deklarovanou většinou v Poslanecké sněmovně, což je v kontradikci se základním principem parlamentní demokracie. Je to také v rozporu s celou dosavadní politickou a ústavní praxí. Vytvořit vládu, za jejíž existencí nestojí relevantní politické síly zleva nebo zprava je v systému parlamentní demokracie nelegitimní a přímo pučistické. Rusnokovu snažení sestavit vládu pouze na základě volného rozhodnutí prezidenta bez vazby na sněmovnu dostává ráz vytváření protektorátní vlády se všemi hanlivými konotacemi, jaké v české historii toto označení dodnes má.
Jejím protektorem je protentokrát sám Zeman, který se snaží u veřejnosti navodit iluzi, že lze vládnout bez většiny v Poslanecké sněmovně, respektive, že může existovat kabinet, který bude dělat jen čistá expertní rozhodnutí. Je to hluboce protipolitické stanovisko, navíc u člověka, který by měl z titulu své funkce politiku bránit.
Ruku v ruce s tím jde Zemanova neskrývaná snaha obracet se přímo na veřejnost a zašťitovat se jejím míněním, respektive nadbíhat jejich tradičním protiparlamentním afektům. Jak to říkal Lenin? Parlament je žvanírna. To je sice pěkný bonmot, ale na jeho konci jsou většinou jen transporty lidí odněkud někam.
Je pravděpodobné, že Zeman se popřením dosavadních ústavních zvyklostí stane u části veřejnosti hrdinou. Tak to ale bylo vždycky. Poptávka po rozmetání stávající politiky vždycky byla, je a bude.
Vyjádřit názor
Doufejme, že existuje i jiná část společnosti, která rovněž nemá v oblibě parlamentní obstrukce a korupci ve veřejném životě. Současně však chápe, že cesta ke změně nesmí být založena na limitované demokracii a chytračení s ústavními principy. Jestliže prezident Zeman dnes ignoruje parlamentní většinu může klidně zítra začít expandovat i do jiných oblastí, které mu nepřísluší. Pak jsme v Itálii dvacátých let a musíme si nedemokratickou historii ještě jednou zopakovat.
V situaci, kdy si zároveň veřejní žalobci skrytě vynucují větší díl moci (zákon o státním zastupitelství) a prezident republiky jde otevřeně proti duchu i liteře ústavy je nutné vyjádřit svůj názor. A to nejen duchaplnými postřehy na facebooku a kolážemi na internetu. Otázka zní: smířit nebo nesmířit se s náběhem k nevolební diktatuře, založené v první fázi na existenci protektorátní vlády tzv. odborníků? Dnes se nehraje o pár procent pro tu či onu stranu, ale o polistopadový systém jako celek.
