Prezident Miloš Zeman se rozhodl ignorovat většinu v poslanecké sněmovně v podobě 101 zákonodárců dosluhující vládní koalice a jmenoval vlastního premiéra. Že jím je zrovna Jiří Rusnok, je asi nejpozitivnější okolností na jinak neuvěřitelném Zemanově postupu.
Třetí úřednická vláda v historii Česka bude pravděpodobně první, která nezíská podporu v poslanecké sněmově, nebo ještě přesněji, tato vláda je prvním úřednickým kabinetem, který vzniká bez předchozí domluvy parlamentní většiny a dokonce jí navzdory.
Nedovolil si to Václav Havel, nedovolil si to Václav Klaus. Ten v podobné situace jmenoval nejdříve Stanislava Grosse a potom Jiřího Paroubka prostě proto, že ČSSD byla nejsilnější stranou sněmovny s největším koaličním potenciálem, který dosáhl na parlamentní většinu. Klaus i Havel jmenovali úřednické vlády až po té, kdy se pro úřednické kabinety našla většina v poslanecké sněmovně. Zeman si osobuje právo jmenovat kohokoliv, kdo se mu líbí, bez ohledu na zvolenou sněmovnu. Sám při jmenování Rusnoka v podstatě označil za hlavní důvod to, že se mu dosavadní koalice nelíbí.
Od prezidentské republiky nás dělí jen to, že Zeman nejmenoval sám sebe. Nicméně jinak se prezident chová, jako kdyby v takovém státě žil.
Možná, že to ale není tak špatné. Oddělit vládu a poslaneckou sněmovnu by mohlo v mnohém prospět. Jenže taková změna by měla proběhnout nejdříve prostřednictvím změny Ústavy ČR, ne způsobem připomínající autoritářské panovníky v ne příliš dobře fungujících demokraciích.
Ale co. Máme, co jsme chtěli. Přímá volba prezidenta přinesla své výsledky. Možná bychom měli chtít předčasné volby, tedy prezidentské předčasné volby.
Sledujte Miroslava Cvrčka na Twitteru
