Česká společnost je zachvácená bojem za ideály a spravedlnost. První vlna potopy vyvrcholila loni na jaře a v létě vášnivými prohlášeními nejrůznějších iniciativ a stejně vášnivými demonstracemi. Druhá nás zalila teď, inspiruje orgány činné v trestním řízení, přelila se na stránky novin, a finále se zřejmě odehraje v úterý v Poslanecké sněmovně.
Proč se tak děje, se dá snadno pochopit – lidé více i méně odpovědní jsou už dlouho frustrováni nevýkonností politické moci. Je jen zapotřebí tento hezký obraz, který si děláme sami o sobě, učinit aspoň trochu realističtějším.
Co se stalo? Policie ČR (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu) a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci provedly policejní akci tak rozsáhlou a razantní, že nemá v dějinách ČR obdoby. Během ní byli zadrženi, obviněni a se souhlasem soudu nakonec vzati do vazby vedoucí premiérova sekretariátu, dva vysocí důstojníci vojenského zpravodajství, tři bývalí poslanci ODS a jeden vysoký státní úředník. Obviněni jsou ze zneužití pravomoci úřední osoby, respektive z korupčních deliktů. Osud vlády visí v důsledku toho na vlásku.
Olomoucký vrchní státní zástupce Ištvan prohlásil na páteční tiskovce, že poslanci nehlasovali tak, jak jim zákon ukládá, totiž podle svého svědomí, ale vzdali se, když jim bylo přislíbeno konkrétní plnění, na které neměli nárok. Budou tedy orgány činné v trestním stíhání napříště zkoumat, zda zastupitelé hlasují podle svého svědomí? Jak se to pozná? Policie ČR má spoustu náročných úkolů a pravomocí, je zbytečné a nežádoucí, aby se kromě nich navíc ještě stala arbitrem ve věcech svědomí. Za druhé: je správné, že může člověka obvinit. O věci nakonec rozhodne nezávislý soud, a občan má právo na obhajobu a možnost odvolání. Vzletné teze o „presumpci viny“ v politice (politici ji vyžadují vždy pro své oponenty) by znamenaly, že orgánům činným v trestním řízení by bylo via facti přiznáno právo svrhnout vládu. A požadavky počestnosti v politice je velmi možné nasadit tak, že žádná politika už nebude možná – tedy lépe řečeno, že se bude provádět politika zcela nemorální, a když by se tomu snad chtěl někdo postavit, hravě mu dokážou, že ty ideální normy nenaplňuje (ony se totiž ani naplnit nedají) – tak argumentovali v minulosti Rusové proti „prohnilému Západu“. Tak je idealismem dlážděna cesta k totálnímu cynismu.
Nepochybuji o tom, že většinu účastníků nynějšího konfliktu vedou také ideální pohnutky (pouze ideální pohnutky nevedou z nás smrtelníků nikoho). „Orgány činné v trestním řízení“ se snaží prokázat, že se drží zásady „padni komu padni“ – to se zavíráním lidí vázaných na opozici prokazuje jen ztuha. ČSSD je jistě upřímně přesvědčena o správnosti svých koncepcí a o tom, že má mít konečně právo je uplatnit v praxi. TOP09 pevně věří, že jí přísl uší vedoucí role na „pravici“. A existuje jakýsi skoro celospolečenský konsensus v tom, že medvěd momentálně porcovaný, tj. ODS a její předseda, si svůj úděl bohatě zaslouží. Je se jen bát, že se během zápasu o ideály u nás prosadí takové techniky a způsoby, kterou naši demokracii do budoucna pozmění k nepoznání a k horšímu – protože demokracie je v první řadě problém technik a způsobů.
P.S. Poté, co jsem dopsal a odeslal tyto řádky, premiér Nečas oznámil, že rezignuje na funkci premiéra a předsedy strany. V zájmu České republiky a ODS. Během celé aféry jsme se všichni moc dobře bavili a každý věděl, jakou kde udělal chybu. Zabýval se někdo podezřením, že celé obvinění může být také jen účelový slepenec, jehož smyslem není očista koalice, ale tak říkajíc politická změna? Premiér nakonec dost zoufale upozorňoval média na podivuhodnou vrstevnatost kauz, s nimiž „orgány“ přišly. Ignorovali ho. Bylo tohle chování médií v zájmu ČR a politických stran?
Následky si poneseme sami.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
