Miloš Zeman se právě stal prezidentem republiky

Miloš Zeman se právě stal prezidentem republiky Zdroj: Stanislav Krupař

BOHUMIL DOLEŽAL: Nepodceňujme Zemana!

Pana Putny si podobně jako prezident Zeman nijak moc nevážím, i když z úplně jiných důvodů. Proto mne docela potěšilo, když se na jeho obranu vytvořila taková tlačenice, že tam jeden byl zbytečný.

 

Mimo debatu jsou jistě dvě věci: za prvé, to, co prezident uvedl jako důvod svého odmítnutí udělit mu profesuru, je jednak věcně vzato nesmysl a jednak je to zástupné, důvodem bylo Putnovo angažmá v předvolební kampani – takové věci ovšem pan prezident nezapomíná. A za druhé, prezidentovo právo udělovat profesury je čistě formální potvrzení toho, o čem rozhodli kompetentní odborníci, a nedá se srovnávat s pomazáním kněží v katolické církvi, přestože byl prezident tentokrát zvolen v přímé volbě. Je to pořád jen nejvyšší státní úředník a žádný otec národa či nejvyšší arbitr ve věci vědy, kultury, morálky a já nevím čeho všeho.

 

Pan prezident se dostal vlastním přičiněním do velmi svízelné situace, je však třeba uznat, že z ní rovněž vlastním přičiněním docela šikovně vyklouzl. Putnovo jmenování podepsal, jen mu ho odmítl předat a nechal to na ministrovi školství. Poté, co jsem shlédl předvolební „ruský“ klip pana Putny, lidsky tak trochu Zemanovo zaujetí chápu, ten klip totiž nemá chybu.

 

Zároveň dal najevo, že toto řešení v obecné rovině, totiž že profesorské tituly nebude do budoucna formálně udílet on, nýbrž ministr školství, je pro něj přijatelné. Je to navíc i věcně správnější. Panu Punovi nezbylo než profesuru přijmout a žádná demonstrativní neúčast na hradním předávání se nakonec nekonala (byla by ostatně velmi obtížně uskutečnitelná, protože drtivá většina poctěných se ne titul třese jako řeznický hafan na buřta).

 

Z toho všeho ovšem mimo jiné plyne, že by nebylo dobré se na našeho nového prezidenta dívat jen pod dojmem svatovítské virózy. Je to šikovný politik a v okamžiku, když by měl, pokud by chtěl důsledně pokračovat v tom, co rozjel, bušit hlavou do zdi, zvolí obezřetný „ústup na předem připravené pozice“, jak se říkalo v době mého útlého dětství. Manévr se mu docela povedl. Minimalizoval škody, na které si sám zadělal. Není důvod ho podceňovat. Je důvod se ho obávat.

 

Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.