Na české politické scéně probíhá už drahnou dobu nelítostný třídní boj. Zápolí spolu vykořisťovatelská pravice s komunistickou levicí (vycházím z charakteristik, jimiž jedni častují druhé, protože jako skeptik předpokládám, že vzájemné pomlouvání bývá přece jen o fous bližší pravdě než sebechvála).
Čas od času ovšem vyjde najevo, že zápolící přece jen někdy dokáží najít společné zájmy a společnou řeč. Ukážou tak, jak trefně pravil poslanec ODS Igor Svoják, „že jsou normální lidé a dokážou se i normálně bavit“. Zejména pro slabší nátury, které mají sklon zbytečně všemu hned na první poslech věřit, to musí být v této vřavě příjemná úleva.
A tak minulý týden vyšlo najevo, že se napříč politickým spektrem podařilo ustavit dvacetičlenný fotbalový tým, který bude hájit naše národní zájmy na turnaji parlamentů pokrokového světa v Soči (nyní Ruská federace). Tým má (zatím neformálně) podobně jako kdysi Charta77 tři mluvčí: Výše zmíněného Igora Svojáka, dále Josefa Tancoše (ČSSD) a Josefa Šenfelda (KSČM). Protože jde o akci mezinárodně politického významu, požádali Ministerstvo financí o dotaci 650 tisíc Kč, což jim prý bylo nejprve přislíbeno, ovšem až poté, co k tomu účelu založili občanské sdružení Fotbalová reprezentace Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (v Blesku uvedli zlomyslně zkratku nové sportovní instituce, zní FRPSPČR).
Pokus o celoparlamentní národní smíření a následnou spanilou jízdu do Soči však narazil na nepochopení, jak by řekl pan prezident, „podstatné části médií“. Ta spustila, jak by zase řekl pan premiér, „účelovou dehonestaci“ poslanecké iniciativy. Nato ministr financí projevil plachost u něj až neobvyklou a sdělil fotbalistům z poslaneckých lavic, že nedostanou ani vindru. A představitelé poslaneckých klubů se začali předhánět, kdo z nich akci důrazněji odsoudí (výsměch lidem a sociální tupost, voloviny, drzost ad.), s vehemencí připomíající pamětníkům tiskový doprovod procesu s protistátním spiknutím Slánského a spol. K dokonalosti už chybí jen pokorné doznání delikventů.
Zbývá už jen jedna věc zdánlivě formální povahy: když se sestavuje nějaký národní sportovní tým, bývá dobrým zvykem, že organizátoři dají k dispozici jména všech nominovaných včetně klubové příslušnosti. Parlamentní kluboví činovníci právě tuto informaci před veřejnostní úzkostlivě tají. Je to škoda, mohla by totiž lidem poskytnout vodítko pro kroužkování při příštích volbách do PS.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
