V názvu je malá narážka na někdejší „bobovizi“ z přelomu let 2000-2001, kdy opozičněsmluvní Rada ČT prosadila nového ředitele, a ten jmenoval vedoucí zpravodajství paní Bobošíkovou. Důsledky nebyly dobré, paní Bobošíkové se fakticky vůbec nepovedlo funkci převzít, nikdo s ní nechtěl spolupracovat a posléze musela odejít. V ÚSTR podobné fiasko samozřejmě nehrozí, není do něj tak dobře vidět skrze televizní obrazovky. Podstata věci je však podobná.
Rada ústavu, do níž si ČSSD, která teď Senát ovládá, najmenovala své lidi, odvolala ředitele Hermana a na jeho místo dosadila (zatím prý dočasně) Mgr. Pavlu Foglovou, ta totiž vyhovuje požadavku na odbornost. Zatímco Herman nebyl profesí historik, ona je na rozdíl od něho polonistka, navíc se specializací na matematickou analýzu a přibližné a numerické metody. Její první den ve funkci byl ovšem náročný: „zvlášť proto, že někteří, kdo jsou tu (v ÚSTR) na vysokých postech a měli by mi dnes pomoci, nejsou v práci.“ Buď si totiž vzali dovolenou, nebo se hodili marod. Paní Foglová tedy zažila (jistě jen dočasně) klaustrofobii bobošíkovského typu. A to prosím chystá jen „některé drobné personální změny“. Změny budou sice drobné, ale pochopitelně se nebudou týkat např. portýra - ostatně první drobnou změnou bylo už to, že vyletěl ředitel.
Vývoj kolem ÚSTR už od jeho vzniku jistě není, jak se dnes s oblibou říká, „černobílý“. Tak např. představitelé ODS, kteří dnes křičí o jeho přeměně v ústav marxismu-leninismu, zaujímali ještě před pár lety docela jiné postoje. V roce 2008 se rozhořel vášnivý spor o to, zda se smělo zveřejnit jakési udání z padesátých let, podepsané slavným spisovatelem. Předseda Senátu Sobotka (Přemysl, nikoli Bohuslav), v němž tehdy zaujímala ODS podobné postavení jako dnes ČSSD, tehdy prohlásil, že se ústav míchá do politiky(!), chtěl si pozvat jeho vedení na kobereček a tehdejší místopředseda ODS Petr Nečas se nechal slyšet, že pro ústav je třeba stanovit pravidla. Jasně mělo být určeno je tou autoritou, která sdělí, zda ta či ona informace bude zveřejněna. Oč byli ti lidé lepší než jejich současní političtí konkurenti z ČSSD?
Jistě, pokus vnutit národu nějaké hodnocení vlastní minulosti, byť sebelepší, pomocí státní autority, je pochybný, navíc když autorita toho státu je minimální. Příznačné je, že to vadí vždycky jen těm, co jsou zrovna v opozici.
Jiří Dienstbier obviňuje dnes „pravici“ z pravicového bolševismu. Má přesně polovinu pravdy. Druhá polovina je, že to, co předvádí on a jeho přátelé, je zase levicový bolševismus. Pokud by byly v naší zemi síly pravicového bolševismu se silami levicového bolševismu vyrovnané, panovala jakási rovnováha, podobná demokracii. Dnes, jak se zdá, je rovnováha fuč. Jednou to muselo skončit.
Bez ohledu na to na všechno je zjevné, že v případě ÚSTR jde o zglajchšaltování instituce se zjevně politickým pozadím a že účelem je zbavit ústav jakéhokoli smyslu. V předtuše „drobných personálních změn“ opustilo několik lidí vědeckou radu a nová ředitelka plánuje její doplnění o řadu zvučných jmen. Nevím. Leckdo by si v této situaci spolupráci s boboústavem přece jen rozmýšlel. Díky obratné politice ČSSD a jejích příznivců se totiž podařilo potichu nastolit otázku kolaborace.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
