Zdá se, že nový prezident Miloš Zeman se určitému typu lidí, obecně si říkající intelektuálové, prostě nezavděčí.
Když před prezidentskými volbami mluvil v médiích denně, nenáviděli ho. Když teď při nástupu na Hrad slíbil, že pro některá média zmlkne, takže by vybraní intelektuálové měli slavit, nenávidí jej znovu! Snad aby za sebe chudák Zeman radši nechal mluvit svou náhle objevenou blonďatou dceru, asi největší prezidentskou celebritu.
Co se vlastně stalo tak hrozného, že opět zažíváme fatální útok na naši papírovou demokracii, za poslední dva měsíce asi třicátý? Ve svém prvním prezidentském projevu se Zeman jen neušetřil své tradiční lásky k některým deníkům a slíbil jim, že od něj neuslyší jediný bilanční rozhovor, protože prý překrucují realitu. Jejda! Už teď se časů bez Zemanova vlídného moudra děsím víc než pilulek na prostatu od Marka Vašuta!
Ostatně představte si Zemanův bilanční rozhovor za první prezidentský rok: „Půlroku jsem se zabydloval, tedy jestli, pane redaktore, víte, co to je, protože mi v některých částech Pražského hradu pořád ještě neudělali kuřárny s popelníčkem. Na jaře jsem odjel na Slovensko, ale moc si z toho nepamatuju, protože tam s kořalkou nakládají ještě nebezpečněji než my, což je co říct. A taky tam mají víc schodů než v České televizi. Nu a v létě jsem, jak jste si, zřejmě i vy, všiml, odvolal vládu, protože jsme si s Jiřinkou Bohdalovou pořád lámali hlavu, co mám udělat o prázdninách, aby na mě voliči do září úplně nezapomněli…“
Ano, my novináři překrucujeme realitu. Nejčastěji ovšem tu, jíž před námi dávno překroutili politici. Takže to, co se nakonec dostane ke čtenářům, je něco mezi Irenou Obermannovou a cinknutými TV grafy Jiřího Paroubka. Tedy jestli si padlého velikána se sexy mozkem a slabostí pro mladší blondýnky ještě pamatujete. V České televizi to vznešeně nazývají veřejnoprávní službou, my v komerčních médiích tomu férověji říkáme byznys.
Pravda nicméně je, že pro voliče bývá spíš lepší, pokud politici mlčí. Viz již zmíněný Paroubek a jeho někdejší nesplnitelné předvolební sliby. Nebo ODS a naopak její splněné neslíbené předvolební sliby o nezvyšování daní. Naproti tomu jsme my novináři; sem tam jen děláme z lidí typu Davida Ratha zločince, takže je policie nakonec musí fakt sebrat a zavřít do díry. Nebo jinak: zhruba platí úměra, že čím méně politici mluví, tím blíže býváme realitě. Samozřejmě s výjimkou Stanislava Grosse.
Jistě: některá média vyhlásila Zemanově prezidentské kampani vlastní protizemanovskou kampaň, aniž by to oficiálně přiznala. To se v moderním politicko-mediálním světě, jenž se místo otáčení spíš kroutí, stává. A zvlášť, říká-li jeden z kandidátů novinářům tak dlouho, že jsou „póvl“ a „hnůj“, jako Zeman. Logicky pak mají tendenci, vidět „póvl“ a „hnůj“ v něm. A mimochodem: sám Zeman překrucoval realitu, když mediálně zneužíval a významově posouval uřeknutí Karla Schwarzenberga o neplatnosti Benešových dekretů.
Ve skutečnosti se ale nic moc nového nestane, pokud Zeman skutečně selektivně zmlkne. Na Hradě selektivně zmlkl i jeho předchůdce Václav Klaus, byť ten trochu jiným, sobě vlastním způsobem. Pokud rovnou neodmítl o některých věcech mluvit s odůvodněním hromadného spiknutí proti jeho osobě, přel se během rozhovorů s novináři o každé bezvýznamné slovo, až v nich jediným bilančním poselstvím zůstala paranoia. I Klaus však nakonec našel způsob, jak se bilančnímu překrucování reality ze strany médií vyhnout: každý rok si nepřekrouceně zbilancoval sám ve vlastní knize.
