Sociální inženýrství je zločin, hloupost a nesmysl. Důkazů je spousta, ale dokonce i taková marginálie, jako jsou odpadkové koše na stanicích městské hromadné dopravy, ukazuje, že větru, dešti a lidem se opravdu poroučet nedá.
V Praze zakázali kouřit na zastávkách městské hromadné dopravy a následně došlo k zásadní proměně odpadkových košů na zastávkách. Zmizely z nich popelníky. Zatímco ještě před deseti lety byl odpadkový koš na tramvajové zastávce vybaven plechovým popelníkem na vajgly, se zákazem kouření popelníky zmizely a byly nahrazeny koši s jednou komorou.
Lidé samozřejmě na zastávkách kouřit nepřestali. Ti ohleduplnější kuřáci většinou udělají pár kroků od zastávky, aby nedýmali přímo na nástupišti, ale bafají vesele dál. Když jim však přijede tramvaj, nemají nyní kam odhodit vajgla. Ti nejuvědomělejší jako já totiž už několikrát - když hodili nedopalek do koše - koš zapálili. A tak si to podruhé nedovolí. Popelník na zastávce není, a vajgl tak putuje na zem.
Sociální inženýrství prostě nezafungovalo. Zrušení popelníků nevedlo k tomu, aby lidé přestali kouřit, ale k tomu, že se vajgly kupí na ladných hromadách na všech tramvajových zastávkách. Jistě dobře míněná myšlenka - „když zrušíme popelníky, nebude se na zastávkách kouřit“ - se změnila v pravý opak.
