Je to skoro provokace psát o komunistech ve spojení s pojmem naděje. Bohužel – vedle Severní Koreje existuje region, kde jsou stále vnímáni jako pozitivní alternativa. Je jím Ústecký kraj.
Tažení zdejších komunistů k funkci prvního komunistického hejtmana můžeme vnímat pouze negativně. Stejně jako většina pražských kavárenských intelektuálů, oněch odborářů morálky, kteří od voleb k volbám pronajímají své emoce pro vytváření iluze o černobílém světě, na jehož konci je vždy deziluze. Ať již má jméno Vít Bárta, či Miroslav Kalousek.
Můžeme se stejně jako oni pohoršovat nad podivnými obyvateli kraje, jenž je synonymem dolů, elektráren, smogu, prostě mouru na severu, odkud všichni utíkají. Lze si klepat na čelo nad bustou Lenina v kancelářích nynějších komunistických vládců kraje a ohrnovat nos nad jejich politruckou minulostí stejně jako úsměšky hodnotit některé jejich nápady typu „znárodňování některých podniků důležitých pro chod kraje“.
Takový přístup je možný, odlehčuje a dělá z nás ty, kdo stojí na té „správné straně“. Na straně bojovníků Dobra proti stoupencům Zla. Nic to však nevysvětluje.
Saša, Oula a Roman
V Ústeckém kraji došlo během posledních dvaceti let k naprostému rozvalu stranické struktury a k diskreditaci zastupitelské demokracie jako takové. Všechny demokratické strany, a to na všech úrovních, se tu postupně – podle toho, jak vznikaly a zanikaly – staly obětí různých politických podnikatelů. Poslední události okolo ústecké organizace TOP 09, která tváří v tvář antikomunistické prezidentské kampani Karla Schwarzenberga utvořila magistrátní koalici s komunisty, jen dokreslují stav tlení zdejší politické „elity“. Pro většinu neznalých se tato „elita“ omezila na jména „Saša“ Novák, Patrik „Oula“ Oulický či Roman Houska a Jana Vaňhová.
Těch jmen lidí, kteří – stejně jako bakterie přeměňují procesem tlení organickou hmotu na hnůj – vytvářejí politické klima Ústeckého kraje příznivé pro nástup komunistů, je však mnohem víc. Každá obec, každé město, každý okres jsou politicky zorganizovány jako bezchybně fungující stroje na moc a peníze. A běda tomu, kdo se v minulosti tomuto systému postavil a zadrhával proces spokojeného tlení.
Žádná z demokratických politických stran nebyla a není schopna tomuto vývoji čelit. Kritici těchto poměrů tak nemají kam se odvolat, bývají vyloučeni ze strany, ostrakizováni, často vyhazováni ze zaměstnání a co víc – msta za názor se často dotkne i jejich příbuzných. Cílem je znechutit veřejnou činnost, zastrašit, a když ani to nepomůže, tak vypudit z kraje. Proto si nepohodlní podnikatelé přesouvají sídla mimo Ústecký kraj a lidé s názorem odcházejí pracovat jinam. Zůstávají jen ti, co se přizpůsobí.
Zůstali komunisté
Jediná strana, která byla tohoto procesu tlení ušetřena, je KSČM. Její představitelé se v severočeských městech často stávali součástí různých protestních hnutí proti privatizaci politiky. Když propukl skandál s evropskými dotacemi, byl to komunista, jenž byl ostatními demokratickými stranami vyslán do vedení dotačního úřadu, protože jako jediná strana si KSČM s dotačním byznysem nezadala. Komunistický hejtman Bubeníček pak nechal zrušit sporné tendry, například obří, několikamiliardovou zakázku na IT služby pro Krajskou zdravotní, osekal kontroverzní Fond hejtmanky, nastavil nová pravidla pro přidělování dotací.
A byl to komunistický hejtman, jenž se rozloučil s Alešem Konopáskem, podezřelým z aktivní činnosti v StB, do té doby mocným kancléřem hejtmana, který se do funkce dostal z pozice bývalého policisty za hejtmana ODS Šulce. Pak ho převzala ČSSD.
To my vytváříme zítřejší úspěch komunistů.
Ústecký kraj: Vše co potřebujete vědět před krajskými volbami >>>
