Zdá se, že ODS objevila své šťastné číslo: dvanáct. Dvanáct procent voličů ji volilo v loňských krajských volbách, dvanáct procent preferenčních hlasů jí přisuzují poslední výzkumy veřejného mínění a dvanáct procent lidí důvěřuje jí vedené vládě.
Poslední tvrzení je, přiznávám, politicky trochu nekorektní. Ve skutečnosti to totiž vypadá, že vládu vede Miroslav Kalousek, takže dvanáctku by měla brát i jeho TOP 09. Ta však voliče i díky prezidentské volbě spíš drží, případně i nabírá.
Dvanáct procent je samozřejmě v politice velmi relativní číslo. Když například Vít Bárta získal se svým cvičeným cirkusem v posledních sněmovních volbách necelých jedenáct procent, patřil spolu s TOP 09 k vítězům; utrhl totiž téměř jedenáct procent absolutně z ničeho. Nikdo tehdy ještě nevěděl, že třeba Kristýna Kočí ráda pí… Pro ODS, dlouholetého hegemona na české pravici, který v jisté době ovládal většinu obcí a měst, krajů i vládu a v roce 2006 vyhrál hlavní volby s šestatřiceti procenty voličů, je dvanáct procent – třetina – jako dvanáct kulí do hlavy: tedy jistá smrt.
Takže je nyní jen logické, že se i v ODS objevují spasitelé. Bizarní nicméně je, že se jimi stávají téměř výhradně ti, kteří nejvíc symbolizují úpadek partaje. Skoro jako by si v nemocnici vyměnili roli lékaři s umírajícími pacienty. Na jednoho ze spasitelů ODS se například pasoval Boris Šťastný, jehož z nějakého neznámého důvodu tolik milují v České televizi – tenhle sympaťák tam sedí téměř obden. Šťastný vedl nějaký čas pražskou ODS a s kmotry v zádech, či spíš před sebou, ji přivedl až k první historické volební prohře v Praze - tradiční baště strany, bez níž ODS padá! Teď stejný člověk chodí brečet do televize, že by se do čela ODS měl vrátit Václav Klaus. To sakra v ODS nemají nějaký sklep, kam Šťastného na pár let zamknout?
Dalším spasitelem se ironicky stal někdejší pražský primátor Pavel Bém, po zveřejnění odposlechů telefonátů mezi ním a kmotrem Romanem Janouškem nyní vystupující spíš pod uměleckým pseudonymem „Kolibřík“. Kdysi talentovaný politik nejdřív v Praze rekordně vyhrál, načež se stal i v ODS politicky tak toxický, že se musel nějaký čas dokonce čistit i mimo stranu. Karanténa skončila a i on se nyní vrací jako spasitel.
„Když se dívám na dnešní preference ODS, něco se musí stát. Když se nic nestane, skončíme jako ODA,“ řekl Bém serveru Novinky.cz. Problém propadu ODS podle něj není ve stylu či personáliích strany, ale v jejím politickém programu. „To je hlavní důvod, proč jsme přišli o dvě třetiny elektorátu,“ dodal exprimátor.
Jedno se ODS a lidem jako Bém či Šťastný nedá upřít: je s nimi mnohem více legrace, než jakou nám s výjimkou 3+1 s Miroslavem Donutilem nabízejí tuzemské televize. Bémovi ani Šťastnému vůbec nedochází, že problémem ODS jsou právě oni, a ne politický program. Ostatně viděli jste kdy voliče, jenž by četl nějaký politický program? Zaprvé ho nečtou ani členové příslušných stran, snad pro jistotu. Je například lepší nevědět, že lidem chcete sebrat i nejlacinější zubní plomby. A zadruhé jde zpravidla o takové počtení, že i Irena Obermanová vedle něj vypadá jako spisovatelka. Nebo jinak: až na pár hlavních bodů nikdo nezná program ODS; každý ale bohužel zná Pavla Béma.
Ten má nicméně pravdu v jednom: něco se s ODS musí stát, nemá-li skončit jako ODA. Je jasné, že Petr Nečas je špatným lídrem. I někteří mí redakční kolegové mají tendenci jej omlouvat, protože v moři korupce v ODS zatím zůstává osobně nezkorumpovaný, tedy nepočítáme-li Janu Nagyovou. No a co? V politice se nakonec počítají pouze volební výsledky, stejně jako se ve fotbale počítají góly. A ty má Nečas bezprecedentně nejhorší.
Dalším vstřícným krokem ke konci strany je i zoufalá volba Martina Kuby jejím prvním místopředsedou. Málokdo má za sebou kupu tak fantastických volebních proher jako tenhle vlastním PR posedlý muž s tváří a mluvou prodavače ojetých dacií. Jak má právě on stranu zachránit, zůstává v Česku snad jediným politickým tajemstvím. Snad tím, že nám občas přečte něco hezkého z iPadu jako v nedělní Partii na Primě?
ODS se zmítá v personální krizi. Nahoru ve straně letí voliči nenáviděné kádry, zatímco premiér bez vysvětlení odvolává poslední volitelné kusy. Viz exministr Jiří Pospíšil, zřejmě jediný politik ODS, v jehož případě lidé demonstrují proti jeho odvolání a ne za jeho odvolání. Ano, i Pospíšil je politickým dítětem kmotrů. Stejně tak je jím ale Kuba. Jako jediný z ODS ale právě Pospíšil uspěl v krajských volbách. Což neznamená, že ODS musí zkusit spasit právě Pospíšil. Jde spíš o to, že právě on je symbolem personální rakoviny ODS. Stejně tak ji může klidně spasit někdo zcela neznámý. A zvlášť pokud se při pohledu na většinu známých tváří zdá, že horší už to být nemůže.
