Anabáze prezidentských kandidátů před druhým kolem voleb

Anabáze prezidentských kandidátů před druhým kolem voleb Zdroj: Jan Šibík

IVAN HAMŠÍK: Co všechno se říkalo o prezidentských volbách

Úvodník šéfredaktora Reflexu Ivana Hamšíka z čísla 5/2013, které se ve čtvrtek objeví na stáncích.

Karel Schwarzenberg prohrál, protože byl slušný.

Nikoli. Prohrál, protože pro 2. kolo neměl žádné téma pro nerozhodnuté voliče nebo voliče neúspěšných kandidátů z 1. kola (k tomu přinášíme brilantní analýzu Luďka Staňka v tomto čísle).

 

Schwarzenberg prohrál kvůli nenávistné kampani Miloše Zemana.

Předvolební kampaň se ničím nelišila od podobných kampaní v západní Evropě nebo v USA.

 

Zeman vytáhl Benešovy dekrety.

Nikoli. Dekrety vnesla do kampaně Česká televize, její moderátor Václav Moravec a sám Schwarzenberg – aniž by na to byl tázán – prohlášením o Benešovi a Haagu. Zeman toho následně drsně využil.

 

Byl to souboj chytrých, noblesních a slušných lidí versus lůza z paneláků.

Všechny analýzy a průzkumy potvrzují, že v Česku už delší dobu převládají voliči levice. Jsou mezi nimi i příslušníci deprimované a chudnoucí střední třídy. Čím víc jim budete říkat, že jsou lůza, tím jich bude přibývat. Nehledě na to, že urážet obyčejné lidi není příliš noblesní.

 

Politika by měla sjednocovat.

Nesmysl ze samé podstaty. Politika je soubojem zájmů. Politik, jenž o sobě tvrdí, že je pro všechny, bývá podezřelý – obvykle to znamená, že si nemyslí nic.

 

Dělení na pravici a levici je zaostalé.

Všichni, kdo si to mysleli, v prezidentské volbě pohořeli. Západní civilizace je založena na soupeření idejí a politických stran a dosud nikdo nevymyslel nic lepšího. Všechny zlepšovací návrhy dosud vedly k demontáži demokracie.

 

Volby strhly národ a atmosféra připomínala rok 1989.

Volební účast v obou kolech byla menší než v parlamentních volbách. Analogie se sametovou revolucí může napadnout jenom někoho, kdo byl tehdy na chalupě.

 

Facebook je diskusní platforma a generuje témata.

Právě tyto volby prokázaly, že na sociálních sítích se příliš nediskutuje. To si jen skupinky ideologicky nebo názorově blízkých lidí přitakávají a vzájemně se utvrzují ve společných názorech. Zbožná přání se tam vydávají za realitu, místo argumentů se často používají urážlivé komentáře. Navíc neustále přibývají témata, o kterých se ve jménu politické korektnosti vůbec nesmí mluvit, protože „svatá“ pravda je daná. Smutné je, že někteří lidé vůbec neumějí nakládat s tím, když má někdo odlišný názor.