Kamarád mi vyprávěl den starý zážitek z restaurace. Okusoval cosi dobrého s americkým bramborem, když do lokálu vstoupil zjevně zamilovaný pár (ti lidé na sebe sahali), asi s úmyslem popít, povečeřet.
Netrvalo ani hodinu a od jejich stolu se začaly ozývat zvýšené hlasy. Ten kluk nakonec prudce vstal, zařval: „Tak si vol Zemana, ty krávo,“ převrátil na ní stůl, vyběhl ven a už se nikdy nevrátil.
V téhle zemi se děje něco, co jsem neregistroval od rozdělení státu. Je tu téma, které není vyloženě pravolevé (i když se nám to politici snaží vnutit). Tahleta rivalita je znova generační, srdeční a tentokrát už taky technologická. Prochází skrz rodiny, ustálené zasedací pořádky v podnikových kantýnách, skrz party mužů, kteří si jdou večer po práci zahrát fotbálek.
Děti ve třetí třídě mého syna se hádají, jestli kníže než Miloš, jedno z nejvyhledávanějších slov na českém googlu jsou „dekrety“, a když si vzpomenu na ceduli „politické hovory v úředních hodinách nejsou povoleny“, kterou jsme měli léta doma připevněnou na dveřích špajzu, „pracovní řád“ porušují i holky s kabelkou od vuittona. Ve vzduchu je politikum, drobné výměny názoru se odehrávají všude. Lidi poodhrnuli záclonu nezájmu o cokoli jiného než o párky „pod sto korun kilo“ a vykoukli na hlavní třídu. A jak to tu v takových dobách bývá: určitě už někde vznikají seznamy těch, kteří volili správnou rukou, píší se petice, v baru houstně dým.
Říkám si, že takhle nějak to možná vypadá tam, kam se my v Česku nikdy nepodíváme: v předsíni občanské války. Jak řekl kamarád: mně nevadí, když mi nekdo řekne, že volí Zemana. Sere mi, když začne vysvětlovat proč. To bych ho zabil.
Po dlouhé době není jasné, jak přesně vypadá pravda. K dispozici není pohodlné poštěkávání na něco velikého, s čím stejně nehneme. Teď stačí říct, volím Losnu anebo Mažňáka, a riskujete, že vám dá někdo do držky – anebo vám hodí na hlavu stůl. Anebo rivala musíte přemoci v debatě, a přesvědčit ho, že nemá smysl vyloučit z prezidentské volby lidi, kteří si šlapou na jazyk, jelikož a pročež tímto krokem nezískám víc než jistotu hrstky skvěle artikulujících Čechů, zřejmě dabingových herců. Daboval Belmonda líp Krampol, nebo Tříska? Je to smyslupná otázka prezidentské volby?
Já myslím, že na tyhle dny budeme jednou vzpomínat s nostalgii a láskou, protože tady občanská válka stoprocentně nebude – maximálně vám výčepák plivne do piva. Užívejme si to – v pátek a v sobotu se hraje finále Ligy Mistrů. A představte si, že by se do něj dostal Fisher se Zemanem. Mávli bychom rukou, k volbám bychom možná ani nešli, protože „přece nejsme jako oni“.
Tohle je jiný kafe!
P.S. Hlavně aby to nebylo na penalty. To nesnáším!
