Když jsem se ve středu odpoledne zastavil na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde se chystal koncert na podporu prezidentského kandidáta Karla S., vypadalo to tam jako u nás na venkově. Žertoval jsem na facebooku, že všichni Karlovi spolužáci už jsou na místě.
O půl šesté už se hrálo a na náměstí nebylo k hnutí.
Muzikanti se střídali v kratičkých setech, a když se na pódiu objevil Karel, bouřilo publikum nadšením.
Já se mezitím přesunul do stánku se svařákem a uspořádal tiskový brífink pro všechny, které jsem potkal. Odpovídal jsem na otázku, jak probíhá kampaň u nás na venkově, většinou překvapeným: "Cože? Jaká kampaň?"
Prezidentská kampaň je venkovu šumafuk, i když poslední aktivity prezidenta V. K. naznačily, že i omezené prezidentské pravomoci jsou nástroj, jenž se v rukou Mistra mění ve smrticí zbraň. Nicméně, letargie trvá, což se pražské kavárně dost těžko vysvětluje.
Možná jediný, kdo mě pochopil, byl publicista T. K,, svého času vládní zmocněnec pro výstavbu amerického radaru na Brdech, který vesnic objel celou řadu.
"Každý pražský intelektuál by měl trávit alespoň měsíc v roce na venkově. A sám. Bez svých kámošů."
A dál? Vyřešili jsme to?
Pochopitelně. Dali jsme si svařák. A pak ještě jeden.
A co když nevyhraje Karel?
"Ty vole, přežili jsme Husáka ... tak skoč ještě pro víno, než dojde."
Tolik tedy k politické situaci.
Abych vychladl, dal jsem si ještě koncert Ivana Hlase a jeho tria v Balbínce.
Příjemná, skoro chilloutová záležitost s jednou téměř bulvární informací: Ivan Hlas si na Boží hod ostříhal vlasy. Fakt.
