Zeman a Fischer

Zeman a Fischer Zdroj: Michal Klíma / MAFRA / Profimedia

Kdo je menší zlo? A mám vůbec jít volit?

Přišla obálka s volebními lístky na prezidentské volby. Chvíli jsem je přerovnával, až jsem zjistil, že bych k těm volbám nejradši nešel. Tedy - do druhého kola. Je menší zlo Fischer, nebo Zeman? Anebo je to jedno?

 

Mám velmi rád Vladimíra Franze, ale opravdu si nepřeji, aby byl prezidentem čestný, nezkompromitovaný a mimořádně tvůrčí politický diletant. Obě dámy s Pitomiem jsou ve zvláštní kategorii, ale jsem gentleman, tak ji nenazvu. Předem propadlí - to jsou páni, kteří kandidují, aniž by měli sebemenší šanci být zvoleni. Třeba pánové Sobotka a Diennstbier. A zcela nevěrohodní. To jest Fischer a Zeman.

 

Takže tyto demokratické volby jsou pro jen trochu kriticky uvažujícího člověka volbou mezi Schwarzenbergem, Schwarzenbergem, a Schwarzenbergem.

 

Vidí to tak všichni mí kamarádi, což jsou téměř beze zbytku pražští intelektuálové a intelektuálky. Proto soudím, že kníže nemá nejmenší šanci být zvolen. A vzhledem k tomu, že znám lid této země i mimo Prahu, je mi vcelku jasné, že druhé kolo bude mezi Zemanem a Fischerem. A zde mé rozhodovací kompetence končí.

 

Je pro mě zcela neřešitelné rozhodnout, který z těch dvou gentlemanů představuje větší malér a který menší malér. Kdybych měl volit srdcem, volím Zemana, protože chlastal, což ho v mých očích činí lidštějším. ALE! Už dlouho jsem ho na toto téma neslyšel mluvit, v kampani zatím snad ani jednou, a tak se bojím, jestli nepřestal.

 

Fischer zase - podobně jako já - chtěl vstoupit do KSČ. Já se o to pokusil v sedmnácti a přijímací komisi jsem zcela važně říkal, že chci být komunistou, abych bojoval za svobodu projevu a umělecké tvorby v ČR. Strana projevila svou revoluční bdělost, nevzala mě a já mám dodnes díky té epizodě jasno, že jsem v těch sedmnácti byl opravdový idiot.

 

Takže by mi měl být sympatický i Fischer. ALE! Jeho do té strany vzali a nevstoupil tam proto, že by byl debil jako já, ale protože byl kariérista. Proto tam také celá osmdesátá léta vydržel.

 

Takže u obou těchto kandidátů platí, že kdybych jim dával hlas, tak se u toho pobleju. A nevím. Mám se - což mne vyloženě rve střeva - zařadit do té stále početnější skupiny, co už nevolí? Mám se ze zoufalství nad personáliemi naší politiky vzdát svých občanských práv i povinností? Anebo mám volit někoho, koho opravdu nechci, aby nevyhrál ten, kterého nechci ještě víc? A konečně - který z těch dvou, které nechci, nadělá ve funkci menší paseku?

 

Asi se budu muset jít zeptat Bohouše Pečinky, kdo jinej by to měl vědět víc než on...