Ani ne rok stará dánská daň na tuky v potravinách by měla být dobrou výstrahou všem sociálním inženýrům, kteří to většinou s námi myslí dobře a navíc to vždycky zní logicky. Vyšší zdanění nezdravých tučných jídel mělo snížit jejich konzumaci, tím i lidský tuk a cholesterol i výskyt kardiovaskulárních onemocnění.
Státní zdravotnictví mělo logicky ušetřit, nemluvě o vedlejších nákladech s obezitou, jako třeba čím dál větší amortizace hroutících se nedostatečně objemných a stabilních nemocničních lůžek. A nová daň by navíc posílila státní příjmy, ač právě takové uvažování zákonodárců z čistě ekonomického hlediska správné není. Státní byrokracie má mít příjmy přiměřené.
Jenže jak už to bývá, každý sociální či fiskální zásah do složitého
přediva společenských vztahů má nečekané a neočekávané důsledky a první světová daň z tuků to teď naplno vyjevila. Daňoví nadšenci chtěli snížit hlavně prodej chipsů, smažených brambůrek, špekáčků a podobně, jenomže ó hrůzo, daně jsou univerzální, a slavné dánské sýry ještě tučnější. Několik výrobců snížilo nabídku, jiní zdražili. Slavný dánský měkký modře žilkovaný sýr (Danish blue) dokonce o čtvrtinu.
A všichni se vrhli na pečovatelský stát. Masný průmysl prohlásil, že dánská slanina bude stát víc než slanina importovaná, tu zdražit nešlo z obav před celní odvetou, nezávislí řezníci protestovali, že je teď rozložením daně na jiné produkty poškozují řetězce, a co na to arbitráž férové konkurence!
A co hůř. Ukázalo se, že měření tuku v různých produktech je velmi obtížné i nákladné a zvýšilo i cenu libového masa, když nešlo jinak, než zdaňovat prasata celá. A národ si našel novou zábavu – přeshraniční nedělní rodinné výlety do německých a švédských cukráren za nákupem masa, másla, energetických nápojů a při té příležitosti i na nějaké to pivko, v Dánsku dražší tak jako tak. Ministerstvo financí ztrátu na daních a ušlém zisku odhadlo na 5 miliard dánských korun (Kč 36 miliard) a nešťastnou daň, přes protesty lékařů, zrušilo. A svobodní Dánové, tak jako celý bohatý svět, budou tloustnout i nadále.
Ale jedno dánským politikům musíme přiznat. Dovedou uznat chybu. Pamatujete na Kalouskovu daň z nafty? Podobný případ. Zvýšila lidem náklady na dopravu, poškodila pumpaře i menší dopravce, zdražila rozvoz zboží a státní kasu připravila minimálně o sedm miliard korun. Kamióny, a kdo může, tankují jinde, turisté u nás netankují.
A co na to čacký český financministr? Rozhodnutí obhajoval. Rozhodně! Svým humpoláckým stylem: „Zvýšené DPH z paliv snížení rozhodně nehrozí.“ (Konec citátu)
