Zachraňte Evropskou unii, zejména před ní samotnou | Reflex.cz
reklama
nahoru

Zachraňte Evropskou unii, zejména před ní samotnou

JAN A. NOVÁK4. prosince 2012 • 06:00
Zachraňte Evropskou unii, zejména před ní samotnou
EU
• foto: 
Profimedia.cz

Být eurooptimistou není lehké samo o sobě — a poslední dobou dělá Unie všechno pro to, aby to svým příznivcům co nejvíc ztížila. Žárovkami počínaje a vstřícností k rozpínavým muslimům konče. Občas to vypadá, že ji nezaložili proto, aby evropskou civilizaci chránila, ale aby ji řízenou autodestrukcí demontovala zevnitř.

reklama

 Ve chvílích nejhlubšího pesimismu mi skoro připadá, že existuje jen jeden důvod být eurooptimistou: lidé, kteří hlásají europesimismus. Ti jsou totiž obvykle nepřijatelní z mnoha jiných důvodů. Buď proto, že jejich protievropské postoje jsou zřetelnou součástí jakýchsi temných her o moc (viz třeba tlupa kolem Václava Klause a slavjanofašistické křídlo ODS), nebo prostě jen proto, že jsou naivní, až hloupí (jako například různí opoždění internetoví bojovníci proti imperialismu).

 

Nádherné exempláře mdlého ducha této sorty euroskeptiků najdete na zpravodajských serverech v diskusi pod jakýmkoliv článkem týkajícím se EU. Jeden z nejfrekventovanějších (a také blbostí nejobtěžkanějších) výkřiků zní: „Až se to rozpadne, bude zas dobře!“ No, jak komu.

 

Zkusme si tedy představit, co nastane, „až se to rozpadne“. První možnost je, že Česko vyhlásí neutralitu, jeho poctiví a pracovití občané vedení neúplatnou politickou reprezentací z něj udělají prosperující zemi (nejlépe s bezpečnostní pojistkou v podobě světově vyhledávaného bankovnictví). Všichni muži se stanou součástí tvrdě cvičící obávané domobrany a budou kdykoliv připraveni položit život v partyzánském boji. Na jakýkoliv pokus o narušení suverenity země odpovědí bleskovou vítěznou válkou.

 

Sami asi cítíte, že už jste četli i lepší sci-fi. Takže je tu možnost druhá. Střed Evropy se stane mocenským vakuem — a vakuum, jak známo, nikdy nevydrží moc dlouho. Buď sem vcucne Rusko se vším, co k tomu patří, od fašizující moci přes mafiánskou ekonomiku až po všudypřítomný chlast. Nebo se z rozpadající se Unie vydělí prosperující jádro převážně německy mluvících zemí a vytvoří něco na způsob moderní obdoby Svaté říše římské.

 

Ta první možnost by se tu asi hodně lidem líbila, ostatně leckde se to u nás už praktikuje (koneckonců úspěšně metastázující Rusko by v českém prostředí neviděl jen slepý). Ovšem hrbit se v nekulturním prostředí a žít z drobků od stolů všemocných mafiánských gosudarů bude chtít silný žaludek — nebo další vlnu emigrace. Nakrátko přibrzděny pád tohoto národa by zase nabral na rychlosti.

 

Druhá možnost — menší celek prosperujících středoevropských zemí postavený na společném kulturním dědictví — vypadá civilizačně přijatelněji: v minulosti jsme už součástí nadnárodních středoevropských celků byli. V lepších momentech své existence jsme si v nich nevedli špatně, viz třeba římskoněmecký císař Karel IV.

 

Otázkou ovšem je, jestli by nás tam chtěli. Český podíl na likvidaci Rakouska-Uherska, která v Evropě otevřela dveře Hitlerovi i Stalinovi, není zapomenut. Trapné působení české reprezentace v orgánech Unie představuje žhavou současnost. Přiznejme si otevřeně, že ani jinak jsme si za posledních 20 let v Evropě nevybudovali zrovna nejlepší pověst. A že jiráskovská protiněmecká agitace živená strachem malého českého člověka z velkého světa u nás dál úspěšně působí.

 

Ale ať už by přeskupování mocenských sil v centru Evropy dopadlo jakkoliv, jen naprostý magor si může myslet, že by ho provázela prosperita a blahobyt. České firmy by přišly o podstatnou část odbytišť, zhoršil by se přístup ke zdrojům. A — last but not least — unijní normy a postupy byly jedním z posledních článků řetězu, který ještě držel zdejší politicko-podnikatelskou mafii v přijatelných mezích. Přitom ekonomické otřesy obvykle doprovázejí i mnohem horší věci …

 

O Unii zkrátka platí totéž, co řekl už František Palacký o podunajské monarchii: „Kdyby nebyla, museli bychom ji sami vytvořit v zájmu Evropy i lidstva.“ Budiž nám věčnou výstrahou to, co následovalo, když byl Palackého program opuštěn.

 

Existuje tedy v podstatě jen jedna relativně nekatastrofická cesta dál: spojení všech sil v zemích EU, jež by měly jako program odstranění neschopné a utopistické byrokracie a navrácení kontinentu do jeho tradičních civilizačních kolejí. Je sebevražedné, že levice, která pod záminkou budování Evropy ji ničí zevnitř, se spojit umí, zatímco konstruktivní síly ne.


Další články autora najdete na www.novakoviny.eu.




Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama