Ke všem nesnázím, které nyní sužují naši nešťastnou vlast, přibyla další. V Parlamentu ČR se před časem dohodou napříč politickými stranami podařilo prosadit změnu ústavy i prováděcí zákon, nutné k přímé volbě prezidenta.
Vedlo k tomu všeobecné přesvědčení, že úpravou v našem okolí osvědčenou lze eliminovat nedůstojnou frašku, v níž se obrátily poslední dvě, vlastně tři prezidentské volby, v nichž prezidenta volil zastupitelský sbor. Volba ještě ani neproběhla, a už se ukazuje, že naděje byla lichá.
Na klopýtavé cestě k přímé volbě vyvstal teď další problém: ministerstvo vnitra podle zákona kontrolovalo seznamy lidí, kteří podporovali jednotlivé kandidáty, a na základě této kontroly tři z nich (paní Bobošíkovou, pana Okamuru a pana Dlouhého) nezaregistrovalo. Obecně vzato, ani jednoho z nich není sice žádná škoda, hrozí však, že vznikne škoda daleko větší, totiž že bude zpochybněna legitimita volby jako takové.
Postup při kontrole upravuje zákon 275/2012 Sb., Prováděcí zákon k volbě prezidenta republiky. Ministerstvo prověřilo nejprve vzorky 8500 podpisů od každého kandidáta. Protože ve všech se našla víc než tři procenta neplatných podpisů, zkontrolovalo u každého kandidáta dalších 8500 podpisů. I zde byla chybovost větší než tři procenta. Proto u každého kandidáta úředníci ministerstva sečetli procento chyb z první a z druhé kontroly a o výsledné procento snížili celkový počet podpisů na peticích jednotlivých kandidátů. Přitom se ukázalo, že tři výše zmínění se dostali pod předepsaných 50 000, a byli tedy vyřazeni. Mohou se odvolat k Nejvyššímu správnímu soudu.
Zdvihlo se furore: výpočet je nesmyslný, zákon zfušovaný, existují různé výklady. Nejjednodušší by bylo, kdyby Parlament všechno zrušil a vrátil se k volbě nepřímé. Revolucionáři a přívrženci cesty „všechno rozmlátit“ mají další argumenty, zákon je jistě nedokonalý a přímá volba problematická.
Pokud jde o proceduru kontroly podpisů, existují prý dva výklady zákona. Jde o poslední krok, snížení počtu podpisů na petici. V §25, odst. 6 Prováděcího zákona se praví, že ministerstvo „odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích“.
Druhý výklad je, že se sečte počet neplatných hlasů v prvém a v druhém kontrolním vzorku, vypočte se, jaké procento tvoří z celkového počtu kontrolovaných podpisů, a o toto procento se pak zkrátí celkový počet podpisů pro kandidáta. Je zjevné, že tento výklad je jedině možný, nechápu, jak na ministerstvu vnitra mohli postupovat jinak.
Úkol Nejvyššího správního soudu nebude zkoumat, zda je zákon paskvil, nýbrž zda ministerstvo vnitra postupovalo dle platného zákona. Je zjevné, že v tomto případě nikoli, náprava je jednoduchá.
Odmítnutí kandidáti se ovšem mohou obrátit na Ústavní soud s odkazem na vady současného zákona z hlediska ústavy. Parlament ČR může znovu posoudit, zda je přímá volba smysluplná a žádoucí. Pokud Ústavní soud svým rozhodnutím zasáhne už do průběhu těchto voleb, bude to akce nesená heslem „Fiat justitia, pereat mundus“ a bude znamenat politický zásah do situace, přispívající k rozvratu ve společnosti. Parlament by měl vyčkat s posouzením volby až do jejího uzavření, do samotné volby zasahovat nesmí a ani nemůže.
A nakonec: aniž bych jakkoli démonizoval přímou demokracii, je třeba vzít v úvahu, co se při kontrole podpisů zjistilo: pod petici se podepsali i nebožtíci, nezletilí, lidé, kteří mají jiné státní občanství než české, osoby čistě virtuální, které nelze dohledat v registrech obyvatelstva, jež má ministerstvo vnitra k dispozici.
O různých Mikymausech, Napoleonech, Hitlerech apod. ani nemluvě, ty se většinou podařilo eliminovat už navrhovatelům. Tu je třeba říci, že vznešená zásada „Všechna moc pochází z lidu“ se jen velmi svízelně prosazuje ve společnosti, v níž se ne zcela zanedbatelné procento občanů prezentuje jako nebožtíci, nemluvňata, občané Belize či Kamerunu, bytosti zcela virtuální, Mikymausové, Napoleonové atp. A v níž se jiní podporou nemluvňat, nebožtíků, občanů Belize či Kamerunu, bytostí virtuálních, Mikymausů, Napoleonů apod. vykazují.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
