Jsem jen o rok starší, než naše demokracie. Díky tomu teď můžu napsat to, co si myslím, aniž bych se musela bát, že kvůli tomu přijdu o práci nebo že moje děti nepůjdou na vysokou školu.
Můžu se v pátek sebrat a na víkend odletět do Benátek. Můžu jít na náměstí demonstrovat za stranu podporující Létající špagetovou příšeru a hned nato jít odříkat otčenáš do kostela, a všem to bude úplně egal. Štve mě, co se děje v politice, štve mě, že jakožto pravicově smýšlející volič můžu buď držet hubu a krok s ODS, nebo sedět doma a nadávat u Otázek Václava Moravce všem těm slibotechnám a mistrům světa v demagogii a alibismu, co se dostali k moci. Nikdy v životě by mě ale nenapadlo brát současný stav politiky jako znamení k tomu, abych šla volit komunisty. A děsí mě, kolik lidí v mém věku o tom přemýšlí jinak.
Podle průzkumu agentury STEM, který zveřejnily Novinky.cz, až čtyřiapadesáti procentům lidí ve věku do 29 let nevadí, že se komunisti v krajích dostali k moci. Na Novinkách se u článku samozřejmě odvíjí i klasická diskuze. Názor s nejvíce souhlasnými hlasy má pán, který se ptá, proč by komunisti někomu měli vadit, když SSSR už neexistuje, hranice nezavřou a banány stejně nikdo nemá rád. Je vážně paráda, že se čtyři dekády trvající totalitní humus v hlavě lidí za těch třiadvacet let zcvrknul na pionýr, zavřené hranice a frontu na banány. Jinak totiž krása střídala nádheru.
Ačkoliv se kradlo a podplácelo stejně jako dnes, protože lidé jsou pořád stejní, média psala jen o tom, že žito roste rovněji, než v minulé pětiletce a soudružka Vomáčková svým svědomitým svářením posílila socialistickou myšlenku a světový mír. Je přeci fuk, že všechno bylo špatně, důležité bylo celou tu hnusnou tlející mrtvolu posypat fialkami a tvářit se, že necítíme smrad. „Takové to bububu, komunisti, bububu, železná opona, bububu, politické procesy, bububu, popravy! je akorát k smíchu,“ píše v diskuzi jiný pán, jehož příspěvek je také hojně lajkovaný.
Za boj proti totalitnímu režimu stovky lidí položily život, ale na ně se vykašleme, už je to dávno, vlastně už to skoro není pravda, jen takové bububu. Pojďte, napíšeme to Miladě Horákové na hrob, to bude ještě větší sranda. Lidem jako důvod pro volení komunistů dnes očividně stačí jen fakt, že nezavřou hranice. Je to asi tak stejné, jako hrdě vyhlašovat, že volím Dělnickou stranu. Takovéto bububu nacisti, bububu koncentráky, bububu plynové komory, to je dnes asi taky leckomu akorát k smíchu.
Když jsem byla menší, jezdili jsme s rodiči na návštěvu k pradědečkovi, který se celý život živil jako dělník. Měl do smrti nad postelí fotku Klementa Gottwalda, o němž pokaždé zaníceně vyprávěl jako o prezidentu osvoboditeli. Brala jsem to jako takovou výstřednost, která odejde společně se starší generací lidí, kteří se tehdy prostě měli lépe, protože byli mladší a měli by se lépe i za vlády Vířivých adventistů sedmého dne.
Ale když si čtu, jak mladým lidem dnes nevadí, že komunisti se dostávají zpět k moci, ti samí komunisti, jejichž rodiče, nebo dokonce oni sami v minulosti udělali z naší země ožralou trosku, která se z kocoviny vzpamatovává už třiadvacet let a zdaleka ještě nevystřízlivěla, je mi zle. V roce 89 se znovuzrodila česká demokracie, právě proto, že zde bylo hodně lidí, kterým něco vadilo. A já bych si přála, aby ignorance, letargie a podivné smíření s nebezpečnými myšlenkami balenými do líbivých populistických hesel vadily lidem i dnes.
