Kongresy – a zvlášť ty volební - vám o politických partajích řeknou mnohem víc než cokoli jiného. Vidíte spoustu jejich členů pohromadě, hodiny posloucháte jejich tirády, poznáte, kolik jich nosí dlouhé špičaté boty či bílé obleky od Milana Richtera. A večer pak vypozorujete, jak moc a co pijí, a taky kolik si jich při odchodu na pokoj splete manželku s delegátkami.
V tomto ohledu není sjezd ODS v Brně ničím povzbudivým. Zaprvé se v rámci módní low-cost filozofie koná v ponurém a mdlém výstavním pavilonu - hned vedle haly, kam se před časem sjela i ČSSD. Jak teď sakra máme rozeznat rozdíl mezi pravicí a levicí, navíc když teď dělají podobnou daňovou politiku? Samozřejmě nic proti šetření. A zvlášť u vládní strany, jež nám bere stále více peněz, za které nám vrací stále méně věcí.
Ani v hale ale nemusíte nechat novináře hladovět, protože si není kde koupit ani rohlík. Jak má ODS vést zemi, když neumí decentně ošetřit ani občerstvení pro pár desítek novinářů – klidně i za naše vlastní peníze? Víc podnikatelského ducha prokázala i ČSSD, strana odborářů: prostě nám aspoň nechala prodávat fantasticky gumové bagety.
„Nakonec jste na tom ještě relativně dobře,“ povzbudil trs novinářů exministr Ivan Fuksa. Jak totiž přiznal, padl na výkonné radě ODS i návrh, aby se partaj na sněmu totálně zamkla před novináři. Takže nakonec lze náš tmavý chlívek na horním ochozu haly interpretovat i jako vítězství otevřenosti. Snad jen dodám, že otevřenější sjezdy mívá i KSČM.
Brněnský sněm ODS vůbec nezastihl ve vrcholné formě: za posledních pár let prohrála tolik voleb a ztratila tolik voličů, že nemá cenu je vypočítávat. Takže byste čekali, že když už její šéf Petr Nečas nemá ve volbě předsedy ani vyzyvatele a případného protikandidáta označuje za puč, bude se nejen on, ale i zbytek vedení delegátům trochu zodpovídat. Třeba proč už strana nevyhrává volby ani v Praze, své tradiční baště.
A zvlášť když si mnozí delegáti navíc i stěžují, že nejenže nevědí, proč z různých vlád vedených jejich vlastním předsedou tajemně mizí různí ministři ODS včetně těch nejpopulárnějších, ale že nefunguje ani hlavní kancelář strany – servis, který si sami platí. Nečas se k tomu všemu postavil čelem: kajícně slíbil, že se členy strany bude víc komunikovat, načež na celé odpoledne zmizel neznámo kam. Trochu jako adepti na předsedy čínské komunistické strany.
Ale možná se na to celé pořád ještě premiér i šéf ODS prostě jen nemohl dívat. Řekněme, že stejně jako mnozí jiní delegáti, kteří už se po obědě nikdy nevrátili do jednacího sálu a místo toho začali intenzivně dělat tržbu v jediné nalévárně. Nemusím jistě dodávat, že jim chlast zakrátko rozvázal jazyky natolik, že jejich nepřítomnost v sále byla pro všechny lepší.
Nejbrutálněji ale působila atmosféra sjezdu. Představuju si, že tak nějak vypadá tzv. vyhoření, častá nemoc nás, mužů bojujících se středním věkem: sice bdíte, ale za žádnou cenu nemůžete vstát z postele. Což mě vede k jisté domněnce: možná si i Nečas musel jít dát odpoledne šlofíka. Aspoň teď už ale lépe chápu, proč strana získala v krajských volbách krásných dvanáct procent.
