Největší pravicová i vládní strana připomíná krvácející krysu chycenou do vlastní pasti: má sice premiéra, za poslední čtyři roky ale prohrála všechny volby, z nichž v některých ztratila i polovinu voličů.
Zvenku ji navíc s radostí sobě vlastní okopává končící prezident Václav Klaus, zevnitř pak vlastní poslanci. K tomu ji za pár dnů ještě čeká volební kongres. Ten může rozhodnout, jestli se i ODS vydá cestou volebních zisků lidovců, k nimž tak úspěšně nakročila.
Ve straně jako by se ale nic moc nedělo – snad největší důkaz její současné bídy. Šéf Petr Nečas zůstává jediným kandidátem na předsedu, protože severočeský kmotr Patrik Oulický znovu nekandiduje a ministr spravedlnosti Pavel Blažek zjistil, že je mu líp s pivem v ruce ve stínu nejvyšší moci. Bude to tedy hodnotný souboj, něco jako když si užíváte sex sami se sebou.
Nic moc se ovšem neděje ani na postech místopředsedů. Ministr obrany Alexandr Vondra, jehož voliči právě vykopli ze Senátu, stále nevyklidil skříňku a naopak se tváří, že být nevolitelný je v ODS vlastně devíza. Možná ale jen nechce odejít od rozdělané práce, podle svých předvolebních billboardů je totiž odvážný chlap, co se rád rve – hlavně za funkci.
Kandidovat možná nebude jen exministr a volební manažer Pavel Drobil, ještě nedávno v ODS vítaný coby čistič, záhy však sám potřebující očistu. Bohužel jediný nový kádr, který do vedení naopak odhodlaně míří, je ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Tedy symbol přesně toho, co je s ODS tak špatně. Podle zpráv zevnitř strany už vyrazil do krajů a líbá ruce mocným, což vždy uměl nejlíp.
A abychom se s ODS fakt nenudili, volá obden v televizi po její očistě Boris Šťastný, méně šťastné dítě pražských kmotrů. Skoro jako by vás někdo škrtil a současně na vás řval, abyste dýchali.
Mimochodem právě i kvůli němu nekandiduje nikam výš jedna z mála slušných tváří ODS, pražský primátor Bohuslav Svoboda; Šťastného stará dobrá parta se totiž pořád úspěšně snaží, aby za sebou neměl ani podporu kompletní pražské ODS. Příliš lidem šlápl na švába, jak říkají machři v českém fotbalu.
Jeden z nedůležitějších volebních sjezdů ODS tak zřejmě čeká velmi potupný scénář: jelikož její volebně nejneúspěšnější předseda stále nemá vyzyvatele, bude se zřejmě o další důvěru delegátů ucházet sám, v podobných momentech navenek vždy znamení nejhoršího úpadku. Smutnou ironií je, že dva kandidáty na nejvyšší post ODS vždy mívala i v momentech menších volebních debaklů. Nyní jich za sebou má hotovou šňůrou, a zatím nikdo!
Na ostrý souboj tak na sjezdu dojde až tehdy, pokud Nečas důvěru nedostane. Nebude to ale možná ostrý souboj, jaký by si voliči úplně přáli: i na brněnském výstavišti totiž může dojít na tradiční noční sněm tlustých krků, z nějž nikdy nevzejde nic dobrého. I kdyby totiž za předsedu vybrali archanděla, bude v rukou samých ďáblů. Navíc se v takovém případě mluví právě o Kubovi.
Vlastně je obdivuhodné, co ODS stihla za dva roky. Po volebním kongresu v roce 2010, který ve chvíli totálního zoufalství stvrdil v čele partaje Nečase, všichni slavili očistu strany – včetně obvykle naivních médií. Symbolicky právě Vondra, pokoušející se u řečnického pultíku zvednout vítězoslavně ruku, tehdy vyhlásil návrat na vrchol politické scény. Po dvou letech je on i ODS na dně.
