Pro mentální rozpoložení ODS je to brutálně popisná informace: po volebním debaklu prý na jednání vedení strany nabídl její místopředseda a ministr obrany Alexandr Vondra, jenž v senátních volbách neprošel ani do druhého kola, že vyklidí – metaforicky řečeno – skříňku v šatně a půjde. Premiér a šéf ODS Petr Nečas mu na to měl říct: Copak ty, ale co já?
Na to samozřejmě existuje jediná možná odpověď: i on by měl vyklidit skříňku. Dva a půl roku vede ODS a ta dva a půl roku padá dolů. Už od sněmovních voleb v roce 2010 pouze masově ztrácí voliče, a jestli to takhle půjde dál, nevyhraje brzy volby ani ve vlastním sídle.
Ve vedení ODS ale mají lepší odpovědi. Nečas shodil vinu za volební debakl na ČSSD a voliče, první místopředsedkyně strany Miroslava Němcová na zřízení krajů. Už jen čekám, kdy někoho ve straně napadne zrušit i volby, když je strana posledních šest let moc neumí.
Anebo kdy Boris Šťastný, samozvaný spasitel ODS, zle sužovaný několikerou vzájemně se odpuzující loajalitou, v televizi znovu zavře oči, hluboce se zamyslí a řekne, že správný konzervativec vždy lpí na svých starých hodnotách. Takže když strana prohrála volby v roce 2008, 2010, 2012…
V ODS logicky propukla panika, což v politice občas bývá i dobře. Panika z politiky vymetla Stanislava Grosse i Mirka Topolánka. Jenže v ODS nyní paniku nechytají za úplně správný konec. Svůj hvězdný moment například nepochopitelně vycítil ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, jenž se údajně rozjel za kmotry, aby u nich vysondoval podporu na cestu do vedení ODS. Připomíná mi to, když svůj hvězdný moment vycítil v listopadu 1989 Miroslav Štěpán.
A vlastně proč ne? Jestli chtějí ODS zachraňovat lidé jako Kuba, můžou si delegáti na listopadovém sjezdu rovnou zvolit do vedení Iva Rittiga či Patrika Oulického. Zaprvé si ušetří spoustu mediálních nehod. A za druhé budou právem moct říct, že jsou první skutečně transparentní stranou, protože před voliči nic neskrývají.
Bídu ODS nejlépe ilustruje její místopředseda a exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Právě politik, jehož se Nečas před časem záhadně a velmi nedůvěryhodně zbavil, dokázal jako jediný kandidát ODS vyhrát kraj. Pospíšil je také jediným politikem ODS, kvůli kterému lidé spontánně demonstrují v ulicích – ovšem aby neodcházel.
Je samozřejmě fantastická ironie, že právě kvůli Pospíšilovi – politickému dítěti plzeňského kmotra ODS Romana Jurečka – lidé demonstrují proti kmotrovské politice. Politika však bývá plná ironií. Pravda je, že Pospíšil je v současnosti jediný skutečně populární politik ODS.
Že je ve skutečnosti cynický manipulátor hrající vždy jen na sebe, je celkem jedno. V politice rozhoduje, jak vás lidé vnímají, ne jací opravdu jste. Ostatně podívejte na Přemyslava Sobotku. Všichni vědí, že jako šéf Senátu kladl pohřební věnce nadmíru upřímně. Přesto ho chce za prezidenta ještě méně lidí než Janu Bobošíkovou.
Před volebním kongresem se v ODS mluví i o jejím místopředsedovi a ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi. Také se čeká, co udělá prezident Václav Klaus, jenž se poslední dobou intenzivně angažuje proti Nečasovi; někteří doufají v jeho plamenný projev, Nečas doufá v jeho nepřítomnost. Možná bude prezident během kongresu náhodou projíždět Brnem a … Zatím jako by si v ODS užívali krásu volného pádu.
