Kde začít? Snad ostudným povolebním brífinkem premiéra a stále ještě šéfa ODS Petra Nečase, jenž volební debakl ODS (jak v krajích, tak částečně i v případě Senátu) osobitě hystericky vysvětlil pravěkými volebními debakly ČSSD. Což je tak vůdcovské, že by z něj každá aspoň trochu sebevědomá partaj ihned udělala v pudu sebezáchovy kantýnského.
Ano, ODS možná tentokrát zvítězí v plzeňském kraji, takže na rozdíl od roku 2008 prohraje ze třinácti krajů jen dvanáct – fakt úspěch. Bude-li tímto solidním tempem pokračovat každé čtyři roky, bude mít v roce 2024 plné čtyři kraje! Myslím, že pomalu začínám chápat jistou taktiku.
Problém je, že pohled na volební výsledky naznačuje, že i plzeňské vítězství může být ODS k ničemu; ČSSD s KSČM, triumfální vítězové voleb, totiž skončily tak těsně za ní, že si mezi sebou klidně rozeberou i Plzeňsko.
Ještěže zdejší lídr ODS, evidentně stále populární Jiří Pospíšil, umí u starších žen vzbudit dojem, že se upřímně zajímá o obrazy. Spíš než v čele plzeňského hejtmanství bych ho proto po volbách čekal v čele pražské galerie Medy Mládkové.
Tím však černý víkend ODS nekončí. Její místopředseda a senátní kandidát Alexandr Vondra nepostoupil v Litoměřicích ani do druhého kola, což z něj dělá nebezpečně toxickou zátěž jak pro ministerstvo, tak i pro už tak toxické vedení ODS. Na listopadovém kongresu ODS tak Vondra zřejmě rozšíří sklepní obludárium partajních mrtvol. Ostatně v ODS ho doprovází suverénně nejhorší možná reputace: sám neumí ani krást, zatímco pod ním na ministerstvu kradou ostatní.
A mimochodem: jasně v Praze, až do posledních sněmovních i místních voleb v roce 2010 tradiční volební baště ODS, nevyhráli první volební kolo ani ostatní partajní senátní kandidáti. V příštích volbách bych tak ODS doporučil kandidovat v jiné zemi.
Jasnými vítězi voleb jsou ČSSD s KSČM, ta především. Ve většině krajů skončila buď druhá za vítěznou ČSSD, nebo jako na Ústecku dokonce vyhrála (podle téměř konečných výsledků). Její senátní kandidát Jiří Dolejš dokonce v Praze porazil Danielu Filipiovou z ODS.
Co k tomu říct? Zvlášť na krajské úrovni už KSČM prostě není totalitní hrozbou a zadruhé nemá reputaci zlodějů. Což je v případě strany, která zemi vykrádala čtyřicet let, hodně smutné zjištění. Plus k tomu samozřejmě přidejme tupou předvolební kampaň ODS, v podstatě předvolební kampaň ČSSD a KSČM.
ODS nicméně není jediným totálním poraženým. Ještě mnohem horším debaklem voliči odměnili Jiřího Paroubka, jenž coby hrdý lídr nedotlačil svůj ukradený cirkus lvů 21. století ani do krajského ústeckého zastupitelstva. Ani ne tříprocentní potupa, tedy přesně jak naznačovaly předvolební průzkumy, podle něj „cinknuté“, je zralá na koupi další řecké vily. Případně memoárový knižní opus.
Ostatně ten už těsně před volbami stihnul miláček hloupějších či zoufalejších lidí, podnikatel Tomio Okamura. Ten se kdysi přestal počůrávat a nyní z něj voliči udělali vítěze prvního kola senátních voleb na Zlínsku. Což je pro známého vesnického baviče a vypravěče vtipů o koňských penisech pouhá ouvertura k cestě na prezidentský Hrad, kam ho mimochodem dávno vysílají i nejrůznější internetové volby a průzkumy. Vlastně i jeho úspěch bych označil za masakr, byť převážně budoucí.
