Stala se z toho u vládních politiků nová hezká česká móda: co den, to z úst lídrů ODS a TOP 09 slyšíme několik výhrůžek pádu jejich vlastní vlády. Je to s podivem, už k tomu ale nepotřebují ani Jiřího Paroubka.
Nadmíru kreativní je v tom zvlášť jinak nadmíru nekreativní premiér a šéf ODS Petr Nečas: jeho vláda prý nebude přežívat uměle vyživovaná na nějakém politickém ARO, neprojde-li vyšší DPH a penzijní reforma.
Pomiňme, že jako uměle vyživovaný na ARO — ovšem bůčkem, tlačenkou a knedlíky — poslední dobou vypadá právě Nečas: jeho premiérská vize se scvrkla, tedy bylo-li to vůbec třeba, na tři procenta deficitu státního rozpočtu.
Což je zhruba stejné, jako by náčelník generálního štábu vedl armádu do války s dějinným cílem ztratit tři transportéry, ať prohraje, nebo vyhraje. Nebo řekněme radši spíš tři tanky: naše transportéry totiž obvykle samy končí někde nad Václavákem.
Voliče samozřejmě žádná tři procenta nezajímají, tedy nejde-li o procenta daní. Chtějí vědět, jaký stát si vzhledem ke stále vyšším daním a stále nižším důchodům, nejrůznějším podporám a porodnému vlastně platí?
A má vůbec ještě smysl platit si český stát, když čím víc platíme, tím méně dostáváme, zatímco si lidé nejen jako David Rath jezdí pro krabice s vínem? A kdy skončí vleklá hospodářská recese, když jsme i podle Kalouska, jenž mívá problémy s odhadem i bezprostřední budoucnosti, měli být ostrůvkem prosperity v moři bídy?
Bohužel když vidíte i slyšíte hysterického premiéra vyzařujícího obdivuhodnou dávku zkázy, zašijete i poslední stovku, již jste chtěli utratit, do matrace. A daně si radši necháte pro sebe, protože kdo by kdy dal vlastní peníze nejistému chlápkovi, jímž cloumá „paní vrchní ředitelka“ z Chodova, případně někdo tak nešťastný jako Boris Šťastný?
Podobně se ovšem chová i šéf TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek. I ten ze všeho nejradši nechává padat vlastní vládu. A proč vlastně? Kvůli dvěma procentním bodům DPH, tedy nějakým šestnácti miliardám? Pokud to vláda skutečně dokáže, hned tak ji nikdo netrumfne.
Nečas s Kalouskem ze všeho nejvíc připomínají dva puberťáky, co se hádají o časák s méně oblečenými dívkami. Oba samozřejmě dobře vědí, že každý zákon je tak špatný, že ho lze klidně změnit. Vyhrožovat pádem vlády znamená pohrdat hlasy voličů. Nikdo nikdy nikoho nevolí, aby denně padal. Dokonce ani Kalouska, velmistra patetických gest, co kdysi méně úspěšně obchodoval s padáky.
Ostatně představte si třeba amerického prezidenta, jak dobrovolně padne, když Kongres ovládne druhá partaj, takže mu ohledně domácí politiky zbudou především plamenné projevy. Samozřejmě že neodstoupí: politika je boj, kdy málokdy dosáhnete svého. Lidé vám ale dali hlas a předpokládají, že i z minima vytřískáte maximum. Nebo přinejmenším sami nepadnete.
