Někdo v ODS trpí vážnou úchylkou: má slabost pro své ruce. Všimli jste si taky štědré nadílky partajních billboardů pro krajské a senátní volby? Převážně hlavouni ODS, co nikam nekandidují, což je taky velmi rafinovaný reklamní trik, se nám nabízejí v póze zamyšlených pracantů s předpaženýma rukama, jako by se právě chystali udělat něco hodně…
Řekněme něco v režii ODS, třeba další rebelii s Petrem Tluchořem. Ale zpět k billboardové póze. Všichni ji dobře známe od Baracka Obamy, jenž se s podobným manažerským postojem – jen s vyhrnutými rukávy od košile – stal prezidentem USA. Takže si v ODS – a zdaleka ne poprvé – řekli, že když to funguje u Obamy, bude to fungovat i pro ODS.
Jenže fotogenický Obama není kožený Petr Nečas. Když se podívám na akční billboardy s lídrem ODS, napadne mě jediné: Nečasovi právě něco vyklouzlo z rukou, třeba vláda. A když ve stejné póze vidím i pražského primátora Bohuslava Svobodu, nemůžu nevidět, jak rukama jemu proklouzává pražský Dopravní podnik, případně celá Praha. A Přemyslu Sobotkovi, jehož znáte především ohledně kladení pohřebních věnců, zase prezidentský úřad…
V ODS vlastně mají víc úchylek. Kromě svých rukou nade vše milují i vlastní billboardy, s nimiž v posledních krajských i senátních volbách totálně prohráli, zatímco tehdejší kápo ČSSD Jiří Paroubek poctivě objížděl celou zemi a sliboval lidem oranžový ráj. Ostatně pamatujete ještě na krásný billboard středočeského exhejtmana Petra Bendla s kytarou? Jako by tento muž s lehce nešťastným pohledem nebyl dost strašidelný jen sám o sobě. Dejte mu kytaru a máte peklo!
Někdo by vůbec měl ODS vysvětlit, že se volby nevyhrávají billboardy. Billboardy u silnice hned zapomenete, pokud se kvůli nim dřív nezabijete; osobní setkání s politikem vám v paměti zůstane. Já sám například stále nemůžu z hlavy dostat Bohuslava Sobotku s památným předvolebním krunýřem kolem krku a dětskými rovnátky v puse! Možná ho fakt nakonec budu muset volit, aby mě jeho přízrak přestal v noci pronásledovat!
Ostatně Nečas by měl mít coby premiér jednu předvolební výhodu: denně nás může coby lídr oslovovat ze všech médií. Pohled na něj ale poslední dobou hodně bolí: jeho politická vize se smrskla na abstraktní rozpočtová čísla, zatímco jeho řeč těla, u politiků velmi důležitý faktor, připomíná smrtelně raněného.
Ani se nedivím, že Češi začali tak šetřit: když vidí vlastního premiéra malovat jedno černé plátno za druhým, běží do matrace zašít i to málo, co jim po všem zdražování doma zbylo.
