Vláda premiéra a šéfa ODS Petra Nečase, za nějž často alternuje ministr financí a šéf TOP 09 Miroslav Kalousek, má ve sněmovně tak těsnou většinu, že se každým dnem může proměnit v těsnou nevětšinu a kabinet padne.
Proč ne, třeba ministr zahraničí Karel Schwarzenberg stejně potřebuje klid na spaní. Můj problém ovšem je, že v následných volbách nebudu mít koho volit. Ve sněmovních volbách jsem vždy volil ODS, ne však z velké lásky; nakonec pohlédněte do personální historie strany a uvidíte tablo postižených. A málokdo se zamiluje do politického programu, včetně moderátora politických debat Václava Moravce.
Spíš šlo o strach z ČSSD. A zvlášť od doby nebezpečně pominutého Vladimíra Špidly, jehož pak v čele partaje střídali ještě nebezpečněji pominutí titáni, jako Stanislav Gross, Jiří Paroubek či Bohuslav Sobotka. Ti všichni jako by trpěli nějakým syndromem malíře van Gogha: až po jejich smrti začneme chápat výjimečnost jejich díla. Byť třeba u Grosse, pravda, chápeme už teď až moc …
Jenže i hlas ODS znamenal s každými dalšími volbami stále krutější zkoušku osobní vůle. Vhození partajních listů do volební urny za plentou připomínalo bolestivý masochistický rituál sebebičování, jen bez vidiny Ježíše. Tedy nepředstavujete-li si Svatého syna v podobě Mirka Topolánka, případně Iva Rittiga.
Když jsem hodil volební hlas ODS naposled, měl její volební lídr Nečas, jehož před sebe v hrůze ze ztráty vlastní moci strčil těsně před volbami 2010 Ivan Langer, velké štěstí, že se moc chystal z druhé strany uzurpovat Paroubek, muž posedlý vlastní vyvoleností. Z něj a jeho pouliční kohorty táhl takový strach a zkáza, že i hlas ODS byl menším zlem.
Jenže teď, kdy daňový program ODS v podstatě fúzoval s programem ČSSD a Nečasova vize se smrskla (pokud to bylo vůbec potřeba) na tříprocentní deficit rozpočtu, za čímž si můžete představit cokoli, je to celkem jedno. A opustí-li ODS Strakovu akademii, bude se aspoň Nečasova femme fatale, „paní vrchní ředitelka“ Jana Nagyová, vrátit domů do Ostrova. Ostatně v karlovarské ODS pořád vzpomínají na láskyplné časy, kdy za ní současný premiér jezdil do tamního hotelu.
Možná se ptáte, proč nebudu volit TOP 09? Je to prosté: jako nevěřící člověk nemůžu věřit v zázrak s reinkarnací Kalouska. Takové věci se prostě dějí jen v pohádkách nebo v KDU–ČSL. Což je vlastně totéž.
A navíc mě uráží strana kandidující na prezidenta starého muže, co už se téměř neprobouzí. Dokud Schwarzenberg spal při parlamentních tirádách Davida Ratha, byla to sranda; když nyní spí i na pohřbech uctívaných legionářů, je to už jen ostuda. Na Hradě by chudák jednou zaspal i vyhlášení války.
I když – možná vysvitá nová volební naděje: slyšel jsem, že se vicepremiérka Karolína Peake chystá po VV a LIDEM založit třetí stranu. Nechce totiž prý být v dalších volbách spojována se členem velmi nepopulární koalice. Snad kdyby před sebe strčila Radka Johna …
