Proces s Pussy Riot byl k pláči. Zbavení lidské důstojnosti v přímém přenosu. Tři mladé holky v prosklené skříni poslouchaly nekonečný rozsudek, v němž mezi důkazy viny chybělo už jenom spolčení s ďáblem a obcování v letu na koštěti o Valpuržině noci. Po celou dobu čtení rozsudku musely stát, s rukama v poutech, za neustálého sledování dvou bachařek a několika ozbrojenců: civěli na ně jako na nebezpečnou exotickou zvěř.
Přitom jde o výtržnost, v podstatě prkotinu; stačila by pokuta nebo alternativní trest. Jenže ony za písničku věnovanou Putinovi a patriarchovi Kirillovi, kterou v chrámu Krista Spasitele stejně ani nestačily odzpívat do konce, dostaly dva roky natvrdo; mají si je odkroutit během pobytu v nápravné kolonii, což prý je měkčí forma ruského kriminálu. Protestuje se po celém relativně normálním světě. Verdikt se nelíbí ani Madonně, ani Bryanu Adamsovi nebo Stingovi a Paulu McCartneymu, kteří vždycky zpívali, co chtěli. Taková Madonna se vydávala za pannu, i když už jí dávno nebyla.
Škoda, že už nežije Václav Havel, tohle by byla událost přesně podle jeho gusta. Určitě by se do toho opřel a okamžitě formuloval provolání a telefonoval všem svým vlivným známým. Souběžně by psal absurdní drama o absurdním procesu nazvané Svobodu kočičkám! Svoji podporu punkerkám sice vyjádřil český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ale to je ve světě jiná váhová kategorie než Havel: možná se to změní, až se stane prezidentem. Že by ale někdo zavolal přímo Putinovi, aby ubral plyn, na to jsou čeští polici příliš slabí. Ani na něj asi nemají telefon.
Přitom by stačilo málo. Třeba pohrozit možností nezúčastnit se zimních olympijských her, které se budou konat za půldruhého roku v Soči. A bylo by vystaráno. Nic by totiž Putinovi nepokazilo tolik náladu jako právě bojkot her, pro něž lobboval, jak mohl. Z představy, jak se na nových sjezdovkách prohání jenom on sám ve společnosti Číňanů, Kazachstánců nebo Uzbeků, by se mu orosilo čelo. Myslím, že by ho to bolelo mnohem víc než produkce punkerek s legračními kukličkami na hlavách, jež zpívaly: „Vyžeňte Putina!“
Pussy Riot se budou odvolávat a Putin má nyní šanci ukázat se také jinak než jako džudista, lovec medvědů nebo podmořský archeolog. Může se předvést coby vladař, jenž ctí svobodu uměleckého projevu a „nějak“ zařídí, že Naděžda Tolokonniková, Marija Aljochinová a Jekatěrina Samucevičová nebudou muset do kolonie. Určitě ví, jak na to.
Jakkoliv nám mohou angažované projevy těchto mladých žen přijít legrační, jsou to svého druhu hrdinky naší doby. Neschovávají se, ani si nehrají s falešnými identitami, ale staví se k tomu, čím pohrdají, čelem. Zaslouží si obdiv a respekt.
